Hitlerovské výročí
Před 75 lety se svastika stala německou vlajkou

Sedmý sjezd Nacionálně socialistické dělnické strany Německa (NSDAP) německého kancléře Adolfa Hitlera se v září 1935 v Norimberku stal přelomovým z několika důvodů. Mottem "Shromáždění svobody" mělo na sto tisíc lidí na kongresu oslavit Hitlerovo obnovení všeobecné branné povinnosti v březnu 1935, čímž byla prakticky vypovězena versailleská smlouva, která limitovala německou armádu.

Do historie se nacistický sjezd zapsal zejména schválením protižidovských zákonů 15. září 1935, ve stejný den se jedinou státní vlajkou Německa stala zástava s hákovým křížem.

Kromě oslavy vzniku nové armády (Wehrmacht), která nahradila dosavadní Reichswehr 15. října 1935, byly na sjezdu NSDAP v Norimberku vyhlášeny dva antisemitské zákony, které zbavily lidských práv osoby takzvaného neárijského původu. Němečtí Židé se tak stali občany s menšími právy; zákony otevřely cestu k holocaustu, který nepřežilo na šest milionů Židů.

Ve stejný den nacisté schválili zákon, který definitivně ustanovoval hákový kříž v bílém kruhu na červeném pozadí jedinou německou státní vlajkou.

Od roku 1920 byla vlajkou NSDAP, od března 1933 pak spolu se starou císařskou vlajkou s černo-bílo-červenými pruhy oficiální zástavou nové Hitlerovy takzvané třetí říše. V roce 1935 nacistům přestala vyhovovat i císařská vlajka, která byla jako reakcionářská zakázána.

Boj je poslání

K volbě svastiky, pradávného symbolu mnoha kultur světa, napsal Hitler v knize Mein Kampf: " V červené spatřujeme sociální myšlenku hnutí, v bílé nacionalistickou, v hákovém kříži poslání v boji za vítězství árijského člověka."

Jedním z důvodů zavedení vlajky se svastikou jako jediné německé státní zástavy mohl být incident na německé zaoceánské lodi Bremen 26. července 1935.

Několik demonstrantů tehdy v New Yorku vtrhlo na loď, strhlo vlajku s hákovým křížem a hodilo ji do moře. Americké úřady na stížnost velvyslance reagovaly s poukazem, že německá vlajka poškozena nebyla a šlo jen o vlajku politické strany.

Vlajka se svastikou byla zakázána spojeneckými silami hned v roce 1945 a nyní je držení zástavy s tímto symbolem v mnoha zemích zakázáno.

Štěstí, slunce i vegetariáni

Hákový kříž používaly různé německé nacionalistické spolky už od 19. století. Nacistická propaganda přitom tvrdila, že svastika pochází ze starogermánských ság, kde měla symbolizovat sílu boha hromu Thora.

Svastika (údajně pochází ze sanskrtu ze slova "svásti", štěstí) je kříž s ohnutými rameny, a to buď ve směru hodinových ručiček (pravotočivá svastika), nebo proti němu (levotočivá svastika). Svastika se vyskytuje v mnoha kulturách po celém světě jako náboženský symbol, symbol různých organizací a politických směrů nebo prostě jako dekorativní prvek.

Nejstarší doklady toho symbolu jsou známy již z neolitu v oblasti Evropy a Blízkého východu. Našel se na keramice vykopané v Tróji, v hrobech v Mezopotámii, zdobil etruské vázy i římské stavby, vyskytoval se i na židovských chrámech z počátku letopočtu a používaly ho také některé severoamerické indiánské kmeny, stejně jako slovanské národy.

Svastika symbolizovala slunce, světlo, pozitivní síly. Indové v ní vidí symbol štěstí a kosmického řádu, Číňané ji považují za symbol čtyř světových stran, svastika se často vyskytuje na sochách Buddhy i jako označení vegetariánské restaurace.

V moderní historii se symbol dostal z Indie do Británie, kde byl častým grafickým motivem blahopřání a spisovatel Rudyard Kipling jím zdobil obálky svých knih.

Ve Finsku byla modrá svastika používána jako výsostný znak národní armády v letech 1918-1944, v Lotyšsku ji coby kříž hromu a kříž ohně používalo letectvo. Jako emblém měly svastiku některé americké vojenské jednotky a oblíbená byla i v Polsku, kde ji mnoho jednotek armády používalo ve 20. letech.