Volby ve Francii
Připraví sarkofobie intelektuálů prezidenta o druhý mandát?

Pokud se nynějšímu francouzskému prezidentovi Nicolasi Sarkozymu nepodaří udržet se ve funkci, což před nedělním prvním kolem voleb předpovídá většina průzkumů, bude za tím nejspíš stát osobní averze, kterou vůči němu trpí velká část jeho spoluobčanů. Co ale za touhle sarkofobií stojí?

Od chvíle, kdy Sarkozy v roce 2007 nastoupil do úřadu, stal se prezidentem, který vzbuzuje v moderních dějinách francouzského státu snad nejvíce averzí. To, že ho mnoho lidí nesnáší, přitom často vůbec nesouvisí s jeho politikou, ale spíše s jeho osobností. Politici musejí počítat s tím, že je voliči budou pranýřovat za to, co dělají. Sarkozy je ale kritizován za to, jaký je.

"Velká část veřejnosti chová vůči Sarkozymu jakousi iracionální nenávist, a to v těchto volbách hraje zásadní roli," říká Jean-Sébastien Ferjou, editor zpravodajského serveru Atlantico. "Pokud říkám iracionální, je to úplně přesné. Průzkumy totiž ukazují, že když se zeptáte na nějaká Sarkozyho opatření - ale nezmíníte přitom jeho jméno -, lidé s nimi většinou souhlasí. Hlasovat pro něj ale nebudou."

Tón nákaze sarkofobií udávají intelektuální pařížské kruhy, které na Sarkozyho pohlížejí jako na vulgárního a nebezpečného skrytého rasistu, který je posedlý penězi. V poslední době to potvrdil třeba režisér Mathieu Kassowitz, který řekl, že pokud se Sarkozy probojuje do druhého kola, bude to důkaz, že Francie je "neofašisitická kolaborantská" země. Komik Christophe Alévêque zase v rozhovoru Sarkozyho kritizoval, že je jako "z jiné planety", chová se jako "blázen, který věří vlastním lžím" a "mentálně není v pořádku".

Peníze nevoní

"Jestli má tak rád peníze, fajn, je to jeho problém, ale dovolil bych si navrhnout, ať si sežene práci v bance. A nás ať nechá na pokoji!," dal průchod svým emocím Alévêque.

Poukazovat na to, že Sarkozy údajně vede život na příliš vysoké noze a dává nabubřele najevo své postavení a bohatství, patří ve francouzských médiích už pět let téměř k folkloru. Podle pravicového právníka a debatéra Gillese-Williama Goldnadela lze kořeny antisarkozismu hledat právě v obecně sdílené kultuře, která stále podléhá levicovému vábení.

"Je to ta stará tradice - revoluční, romantická -, která bude útočit na všechno, co zavání penězi nebo privilegii," tvrdí Goldnadel. "A navíc to souvisí s novinářskou profesí, jež většinově inklinuje k levici."

Ještě jiný pohled nabízí spisovatel André Bercoff, autor knihy La Chasse au Sarko (Hon na Sarkozyho). Podle něj lidé Sarkozyho nesnášejí hlavně proto, že si dovolil zbořit desetiletí trvající mýtus prezidenta jako monarchy a začal se chovat čistě jako politik. Navíc si prý Francouzům dovolil říci spoustu nepříjemných pravd.

"Francouzi byli spokojení, dokud jim vládli Mitterrand nebo Chirac, politici, kteří pěstovali jejich postrevoluční přesvědčení, že Francouzi jsou jakýmsi vyvoleným národem, na který se běžná pravidla ekonomiky nevztahují," myslí si Bercoff.

Ačkoli valná většina odborníků má za to, že Sarkozy volby nemůže vyhrát, existují i lidé, kteří současnému prezidentovi věří. Michel Maffesoli, profesor sociologie na Sorbonně, se třeba domnívá, že Sarkozyho negativní obraz převládá spíše v intelektuálních kruzích, zatímco obyčejní lidé jsou mu nakloněni.

Nepříznivé průzkumy veřejného mínění přitom podle něj nic neznamenají, protože lidé podporu pro Sarkozyho často nepřiznávají. "Za volební plentou to všem bude něco jiného. Lidé se tam vracejí do prenatálního stadia a napojí se na svou čistě citovou stránku. Volí prostě spíš srdcem než rozumem. A proto ještě není pro Sarkozyho všechno ztraceno," uzavírá Maffesoli.