Jestliže jsou důkazy o podílu člověka na oteplování klimatu tak jasné, proč v ně tolik lidí odmítá věřit? Ve své zprávě z roku 2007 dospěla Mezivládní skupina odborníků o změnách klimatu (GIEC) k závěru, že klimatické změny jsou nezvratné a že je s devadesátiprocentní jistotou vyvolává lidská činnost.
Mnoho průzkumů veřejného mínění však ukazuje, že o tom značná část veřejnosti pochybuje, píše agentura AFP.
Podle průzkumu ze 14. listopadu soudí jen necelá polovina Britů, že za klimatické změny odpovídá lidská aktivita, 32 procent se domnívá, že tato souvislost ještě není prokázána, podle osmi procent to je otázka ekologické propagandy a 15 procent předpokládá, že se Země neotepluje.
"Člověk odmítá vzdát se pohodlného života, méně cestovat, mít nižší spotřebu," soudí britský profesor filozofie a úspěšný spisovatel Anthony Grayling.
Podle Tima Kassera, profesora psychologie na Knox College v americkém státě Illinois, se realita klimatických změn týká klíčových prvků našeho životního stylu.
"Tisíckrát denně slyšíme, především v reklamě, že musíme mít vyšší spotřebu, abychom mohli mít šťastný a úspěšný život, který má smysl," vysvětluje.
"Dnes nám však vědci a ekologové říkají, že tento problém je částečně svázán právě s tím, že je naše spotřeba příliš vysoká nebo nejde správným směrem," dodává.
Podle některých expertů rovněž člověk instinktivně odmítá, nebo se snaží deformovat, pravdu, která je nepříjemná.
"Je to paradox: když jde o katastrofy, lidé odmítají věřit v to, co se děje," vysvětluje profesor Stanfordovy univerzity v Kalifornii Jean-Pierre Dupuy.
V tomto kontextu se někteří utíkají k mnohačetným prostředkům, jak se uklidnit a zabránit tomu, aby stanuli tváří v tvář hrozbě, kterou představuje oteplování planety a nadcházející katastrofy.
Někteří zase uspokojují své svědomí tím, že se snaží chovat ekologicky. "Používám úsporné žárovky, cítím se lépe, přispívám k ochraně životního prostředí," popisuje Tim Kasser chování rozšířené ve Spojených státech.
"Dalším způsobem psychické sebeobrany je obviňovat ze všeho zla Čínu a Indii," zdůrazňuje.
Mnohem rafinovanějším způsob je dospět s jistou rezignací k závěru, že ať se děje cokoli, individuální činnost je nedostačující.
"I kdybychom začali všichni najednou žít ekologicky, nevedlo by to pravděpodobně k většímu rozdílu než 0,5 procenta," vysvětluje Grayling.
V jisté chvíli však někteří zaváhají.
Profesor Australské národní univerzity Clive Hamilton říká, že potkává stále více lidí, kteří na okamžik prohlédnou a řeknou: "Sakra, to je vážné!"
"Je to chvíle, kdy si reálně uvědomíte, kdy pochopíte, a to nejen intelektuálně, ale i emocionálně, že probíhají klimatické změny," uvádí Hamilton.
Jakmile si to člověk jednou uvědomí, soudí Grayling, nemůže se už vrátit zpět a říci "není to pravda", nebo "věda dá všechno do pořádku, problém zmizí".
Foto: Profimedia a NASA
