Po masakru v Paříži
S muslimy na věčné časy (věčnost)? Tahák pro multikulti

Propagátorům přistěhovalectví vyznavačů muslimské víry do Evropy není už nějaký čas moc co závidět. Strach Evropanů z islámu se rok co rok zvyšuje, třeba podle čerstvých čísel z Německa stoupl počet lidí, kteří mají obavy z islámu, na 57 procent. A počet těch, dle nichž se islám nehodí do západního světa, se zvýšil na 61 procent. Argumentovat ve prospěch muslimské imigrace na starý kontinent je proto stále těžší a problematičtější.

Perné chvilky zažívají příznivci multikulti i v těchto chvílích, krátce po masakru v pařížské redakci satirického magazínu Charlie Hebdo, kterou mají téměř s jistotou na svědomí "muslimští hoši". Alláh jim budiž milostiv...

Hodně horko je propagátorům v této oblasti od utváření Islámského státu (IS; předtím ISIS, ISIL), pod jehož praporem bojují, vraždí, mučí, popravují, znásilňují... tisíce dalších "hochů", kteří vyrostli v muslimských rodinách v západní kultuře.

Jak to vysvětlovat těm, kdo mají v islám stále větší nedůvěru? Věc zapeklitá. Na řezání hlav britským rukojmím (IS) téměř v přímém videopřenosu reagoval jejich krajan a premiér David Cameron třeba tím, že prohlásil, že muslimští vrazi nejsou muslimové a že islám je mírové náboženství. Tak to máme jeden či dva argumenty. Z míst nejvyšších.

Jak ovšem známo, pro úspěšnou ideologickou práci v těžkém ba nepřátelském terénu je takových argumentů třeba mnohem více. Autor této glosy se tedy na základě zkušeností z let minulých pokouší ulehčit propagátorům multikulti (politikům, různým aktivistům, kolegům novinářům a dalším) práci a přemýšlení a sestavil jim ku pomoci jakési desatero argumentů, byť jich je o něco více, s nimiž mohou po masakru v Charlie Hebdo vyrazit na veřejnost.

Většinu argumentace z této "rukověti multikulturalisty" její autor nevymyslel. Jen pochytal v éteru z let minulých.

1. Je třeba opakovaně zdůrazňovat, že ohavný zločin nemá s islámem nic společného.

2. Varovat, vyjádřit obavy z toho, že tento zločin zneužije, instrumentalizuje ve svůj prospěch krajní pravice a všichni nenávistníci vůči cizincům. Patří k nim i nedávno vzniklé hnutí Pegida (Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu) v Německu.

3. Ne úplně přímo a opatrně nadhodit, že za své zavraždění si oběti můžou i trochu samy. Novináři neměli provokovat muslimy, jejich Proroka a měli mít ohled na náboženské cítění druhých.

4. Opět zdůraznit, že zločin nemá s islámem nic společného.

5. Vyzvat k demonstraci proti islamofobii. 

6. Zdůraznit, že nelze paušálně podezřívat jakoukoli menšinu, tedy ani ne muslimy. Všichni takoví nejsou...

7. Vyslovit podezření, že masoví vrazi nejednali jako zástupci své víry, ale jejich hlavním cílem bylo polarizovat, rozeštvat společnost. Proto musíme více než kdy jindy držet pospolu a že se nebojíme. Uspořádat k tomu dle okolností masovější akce. 

8. Opět zdůraznit, že zločin nemá s islámem nic společného.

9. Připomenout, že takový ohavný čin mohli spáchat i jiní - teroristy nejsou jen muslimové.

10. Musíme být bdělejší nejen vůči islamistům a radikálním muslimům, ale vůči radikálům obecně.

11. Muslimové a křesťané spolu musejí více mluvit. Musejí se vzájemně více poznávat.

12. Je třeba říkat, že se musí nejprve vyčkat, až se vše řádně a důkladně vyšetří, dříve než začneme vyslovovat soudy (do té doby věc trochu utichne).

13. Opět zdůraznit, že zločin nemá s islámem nic společného.

14. Prohlásit, že jistou vinu má i (západní) společnost, protože muslimy dostatečně neintegruje a v mnoha případech vytlačuje na svůj okraj.

15. Arabisté a různí islamologové, kteří fandí multikulturní společnosti, musejí svými složitými výroky o islámu a výkladem koránu opět mást své obecenstvo tak, že většina lidí bude dále tápat a nebude vědět, co si mají o islámu vlastně myslet.

16. Snažit se vytvářet (udržovat) atmosféru, v níž se každý, kdo kritizuje islám nebo muslimy, byť oprávněně, musí bát, že obratem dostane cejch islamofoba a rasisty.

17. Připomenout, že musíme respektovat princip svobody (vyznání), abychom mohli bránit svobodu.

18. Žádat více prostředků a větší úsilí v boji s pravicovým extremismem.

19. Zvát osvědčené tváře do televizních či rozhlasových diskusí, u nichž máme jistotu, že toto "desatero", respektive "dvacatero" mají více či méně v malíku.

20. Opět zdůraznit, že zločin nemá s islámem nic společného a že ti brutální "hoši" si ho jen špatně vykládají.

Výše sepsaný návod pro multikulturalisty si nečiní nárok na úplnost. Leckdo bude mít asi chuť ho doplnit. Přesto autor doufá, že návod se fanouškům multikulti stane užitečným a snad i oblíbeným pomocníkem. Zda také účinným, ukáže až čas. Inšalláh.