Desítky poslanců britského parlamentu platí svým příbuzným pěkné platy za málo práce. Rozdíl oproti Česku? V Británii je to skandál.
Poslanec opoziční Konzervativní strany Derek Conway se musel s ostudou sebrat a na dva týdny opustit Dolní sněmovnu britského parlamentu. Vyšlo totiž najevo, že zaplatil svým dvěma synům celkem 80 tisíc liber (zhruba 3 miliony korun) za údajnou výzkumnou práci, ačkoli podle všeho ratolesti ani nehnuly prstem. Kromě toho platí Conway 40 tisíc liber ročně své manželce, již zaměstnává jako sekretářku. Pro ilustraci, průměrný plat v Británii se (v závislosti na metodě počítání) pohybuje mezi 15 a 20 tisíci liber ročně.
Cameron: Přiznejte se všichni!
Conwayův šéf, předák Konzervativní strany David Cameron, se nechal slyšet, že Conwayovo počínání je odsouzeníhodné, a vyhlásil kampaň „za větší průhlednost a otevřenost" financování poslaneckých aktivit. Jeho výzva, aby nejpozději do 1. dubna všichni konzervativní poslanci odhalili, koho z přidělených veřejných peněz zaměstnávají, přinesla ovoce: přibližně 70 poslanců (podle Cameronova tvrzení) přiznalo, že má na výplatní pásce manželku, manžela nebo jiného rodinného příslušníka.
Britský zákon to nezakazuje a ne vždy musí být zaměstnávání příbuzného prohřeškem Conwayových rozměrů. V atmosféře, jež aférou poslance za okrsek Old Bexley a Sidcup na jihovýchodním okraji Londýna řádně zhoustla, je však takový stav nadále neúnosný. „Už by se do parlamentu neměl nikdy vrátit," prohlásil o Conwayovi někdejší labouristický náměstek ministra práce a sociálních věcí Frank Field, jenž si relativní upřímností a srozumitelnou logikou svých myšlenek nadělal mnoho nepřátel v obou hlavních politických táborech. „Pokud by něco takového udělala paní v parlamentním bufetu, předpokládám, že už by se sem nemohla vrátit. A předpokládám, že bychom sami na sebe neměli klást měřítka mírnější než na ostatní lidi, kteří tady pracují."
Field i Cameron se tak rozhořčovali nad skutky, jež a) plýtvají penězi daňových poplatníků, b) dávají najevo aroganci moci ze strany volených zástupců, na což jsou Britové tradičně citliví. Skutečnost, že Conwayovo dočasné vyřazení z parlamentu schválilo téměř všech 650 poslanců (britský parlament je nejpočetnějším anglosaským zákonodárným sborem na světě) však neznamená, že se shodnou na tom, jak podobným výstřelkům do budoucna zabránit. Například předseda Dolní sněmovny Michael Martin, labourista z Glasgowa, odmítl dát k dispozici seznam zaměstnanců jednotlivých poslanců. Podle něho by to „narušilo účinné konání ve věcech veřejných".
Přidal se i Gordon Brown
Pro odtajnění seznamů se však nepřímo vyslovil i ministr spravedlnosti Jack Straw (jeho oficiální titul zní lord kancléř, ačkoli Straw šlechticem není) a ministerský předseda Gordon Brown. Oba vydali prohlášení v tom smyslu, že je třeba na veřejné peníze plynoucí do poslaneckých kanceláří lépe posvítit.
Většinou ostré reakce politiků jsou odrazem toho, že Spojené království Conwayovou aférou zažívá další ze skandálů, které parlament vzdalují běžným lidem a probouzejí ve veřejnosti cynismus ve vztahu k jejím voleným zástupcům. Pro srovnání, když šéf české socialistické opozice Jiří Paroubek během loňského roku bez obalu přiznal, že používá k soukromým účelům parlamentní náhrady ve výši stovek tisíc korun ročně, nikomu to nepřišlo zvláštní.
Foto: Profimedia, Reuters, Lucie Pařízková
