Byl to sen pro miliony - mít vlastní dům u moře ve slunném Španělsku. Lidé z celé Evropy investovali těžce získané úspory do pobřežních vil a bytů. Ale teď může snaha španělské vlády očistit betonem pokryté pobřeží tyto sny spláchnout doslova jako hrady z písku.
Socialistická vláda začala naplňovat všeobecně opomíjený zákon z roku 1988, který definuje, co představuje pobřežní veřejnou oblast - pás území podél pobřeží -, a říká tisícům majitelů domů a bytů, že jejich majetek jim ve skutečnosti nepatří. "Z ničeho nic nám bylo řečeno, že dům, který vlastníme více než třicet let, už není náš," říká devětapadesátiletý britský důchodce Clifford Carter, který žije se svou španělskou manželkou v La Casbah, plážovém komplexu ve východním Španělsku. "Ten dům jsme postavili legálně, ale teď nám říkají, že v něm můžeme jen žít do své smrti, ale nesmíme ho prodat ani nechat svým dětem," dodává.
Strach ze ztráty pobřežních vil ve Španělsku spojují někteří s mezinárodní bankovní krizí a jejím zdrojem, americkým hypotečním skandálem. Zatímco problémy na španělském přeplněném pobřeží nejsou s bankovní krizí přímo spojeny, obě odhalují pochybné podnikatelské praktiky, které nakonec odnesou jednotliví majitelé nemovitostí.
V lednu se po celém španělském pobřeží zformovala protestní skupina, která už údajně zastupuje 20 tisíc lidí. Zákonem by však podle jejích údajů mohlo být zasaženo až půl milionu dalších osob - majitelů bytů, domů, restaurací i hotelů. Většinu tvoří Španělé, ale je mezi nimi i mnoho cizinců.
"Tohle je největší jednotlivý útok na soukromý majetek, jaký jsme v nedávné historii Španělska zažili," říká José Ortega, mluvčí skupiny a právní zástupce mnoha z postižených. V nejlepším případě podle něj majitelé dostávají šedesátileté povolení žít ve svém domě nebo tu vést podnik. Jiným, tvrdí, se vyhrožuje přímo demolicí. Vláda uvádí, že tato tvrzení jsou přehnaná, nicméně potvrzuje, že pobřeží je třeba zachránit.
"Bereme ten zákon vážně," říká ředitel pobřežního odboru ministerstva životního prostředí José Fernández. "Předchozí vlády si nemyslely, že je to důležité, ale my to považujeme za prioritu." Vláda dokončuje vymezení hranice, která určí, kam až podél 10 tisíc kilometrů dlouhého španělského pobřeží sahá státem vlastněné území a kde tudíž nesmí být žádný soukromý majetek. Na obnovu zhruba 220 milionů čtverečních metrů pobřeží chce vláda vynaložit pět miliard eur - část z nich je určena pro vlastníky nemovitostí, kteří je podle zákona z roku 1988 nesmějí prodat jinému soukromníkovi, ale mohou je prodat státu.
Mnoho lidí najednou zjišťuje, že se ocitli na špatné straně dělící čáry. Ortega tvrdí, že vláda určuje hranici selektivně, že si za terč bere jednotlivce, ale vyhýbá se velkým turistickým střediskům. Ale na špatné straně linie se neocitají jen jednotlivci.
Velký pětihvězdičkový hotel Sidi stojí, co by kamenem dohodil od domu Carterových. V prosinci loňského roku se majitelé dozvěděli, že hotel byl postaven na území, které je chráněno zákonem z roku 1988, a proto musejí odejít. Vláda jim nabídla koncesi na dalších 60 let, ale poté hotel přejde do rukou státu. "Bojíme se, že nám majetek zabaví. Byl postaven legálně a máme na to všechny dokumenty," říká výkonný ředitel hotelu, Švýcar Roger Zimmermann. "Tohle je naše živobytí."
Fernández přiznává, že od nástupu socialistů k moci v roce 2004 bylo zdemolováno 1300 staveb, ale trvá na tom, že většina z nich byla postavena bez stavebního povolení. Popírá, že by vláda plánovala hromadné demolice nebo okamžité vyvlastňování. Kromě mimořádných případů, říká Fernández, tu budou moci lidé, jejichž majetek stojí na vládou vymezeném veřejném pobřežním pásu, dál žít a pracovat.
Podle Ortegy to však není uklidňující. "Dneska si nikdo, kdo vlastní dům nebo majetek na pobřeží, nemůže být jistý, protože vláda mu ho v kterémkoli okamžiku může bez náhrady vzít," říká. A to může mít podle něj nedozírný ekonomický dopad na výstavbu a turistický ruch. V každém případě je to špatná zpráva pro obchod s nemovitostmi, který v uplynulém desetiletí poháněl do značné míry španělskou ekonomiku, ale nyní se prudce ochlazuje. Například v jihošpanělské provincii Malaga klesl celkový prodej turistických nemovitostí v loňském roce o téměř padesát procent.
Na druhou stranu je pravda, že masová turistika a přebujelá výstavba za poslední tři desetiletí změnily španělské pobřeží od francouzských hranic po celé délce - s výjimkou Gibraltarské skály - v nepřerušovanou masu betonu. V mnoha případech radnice obcházely omezení výstavby stanovená územními plány a za úplatky vydávaly stavební povolení. Španělsko uvádí, že zastavěno je 40 procent pobřeží a 70 procent pláží obklopují budovy.
Jako druhá nejoblíbenější turistická destinace na světě je Španělsko také nejoblíbenějším místem pro Evropany ze severněji položených částí kontinentu, kteří chtějí mít druhý domov na jihu. Jen Britů žije ve Španělsku odhadem téměř milion.
Foto: Profimedia
