Británie se v pátek probudila a zjistila, že se ve čtvrtek rozhodla odejít z Evropské unie. Výsledek referenda, který místní komentátoři označují jako zemětřesení, bude mít dalekosáhlé důsledky pro Británii i pro Evropskou unii.
I když ještě nebyly vyhlášeny oficiální výsledky, již nyní je jasné, že stoupenci členství v EU prohráli. Británie se tak stane první zemí, která z Evropské unie odejde. Na rozhodnutí ihned zareagovaly měnové trhy a poslaly libru na nejnižší úroveň za posledních více jek 30 let.
První odhady po uzavření volebních místností ukazovaly ve čtvrtek večer na vítězství Remain (Zůstat). Během noci však s dalšími výsledky bylo jasné, že takzvaný brexit má navrch ve většině Anglie a také ve Walesu a že směřuje k relativně jasnému vítězství.
Jako první slavil "den nezávislosti" šéf Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) Nigel Farage. Političtí komentátoři připomínají, že se sedmkrát neúspěšně snažil o zvolení do britského parlamentu, ale nyní je odpovědný za změnu kurzu britské historie.
Premiér David Cameron loni před volbami slíbil referendum kvůli tlaku euroskeptického křídla své strany, které zase bylo pod tlakem právě UKIP. Původně vnitropolitický a vnitrostranický politický gambit Davida Camerona tak odhalil velkou polarizaci Británie a ukázal na obavy společnosti z imigrace a z ekonomických problémů.
Političtí komentátoři nešetří silnými slovy. Komentátor BBC Nick Robinson uvedl, že výsledek je nejblíže tomu, co by se dalo označit jako revoluce. "Připravte se na politický a finanční zmatek, jaký jste ještě nezažili," tvrdí ekonomický komentátor televize ITV Robert Peston, podle něhož lze očekávat reakci britské centrální banky.
The Guardian píše, že finanční středisko City je v šoku poté, co investoři teprve zpracovávají zprávu, že Británie odchází z EU. Podobné pocity zřejmě převládají i v kuloárech vládní čtvrti Westminsteru. To se nemělo stát, řekl televizi Sky News nejmenovaný vládní zdroj.
Odpůrci i stoupenci brexitu se shodují, že jde o bezprecedentní rozhodnutí historických rozměrů. Zatímco euroskeptici slaví, druhá strana se obává důsledků. Je to hrozný den pro Británii, může to být katastrofa pro nás i pro svět, řekl čelný labouristický poslanec Keith Vaz. Podle něj se voliči rozhodovali především emotivně bez ohledu na názor většiny ekonomů a dalších expertů, kteří varovali před důsledky brexitu.
Z hlediska Británie se nyní čeká na několik věcí. Na prohlášení premiéra Camerona, které by mohlo napovědět i o jeho politické budoucnosti. Převažují názory, že on i ministr financí George Osborne budou muset odejít, i když zřejmě ne hned.
Otazníky se také objevují kolem budoucnosti Skotska a Severního Irska. Šéf poslanců Skotské národní strany Angus Robertson již řekl, že vítězství brexitu spustí ústavní krizi, protože Skotsko hlasovalo pro setrvání v unii. Již dříve skotští představitelé připomínali, že taková situace povede k dalšímu referendu o skotské nezávislosti. Někteří představitelé republikánské strany Sinn Féin už také požadovali hlasování o tom, zda Ulster zůstane v Británii.
Stejně jako při loňských parlamentních volbách zklamaly agentury pro výzkum veřejného mínění. Většina z nich ukázala v posledních dnech příklon k vítězství Remain a neodhadla celkem přesvědčivé vítězství brexitu.
V minulosti opustily evropský blok Alžírsko a Grónsko, jejich případ se však nedává srovnávat s Británií. Alžírsko odešlo z předchůdce EU, Evropských společenství (ES) v roce 1962, když získalo nezávislost na Francii. Grónsko vystoupilo z ES v roce 1985 po referendu. Také Grónsko bylo členem ES jako součást Dánska, ale v roce 1979 získalo vnitřní samosprávu.
| Článek 50 lisabonské smlouvy, který řeší vystoupení země z Evropské unie: |
"1. Každý členský stát se v souladu se svými ústavními předpisy může rozhodnout z Unie vystoupit. 2. Členský stát, který se rozhodne vystoupit, oznámí svůj záměr Evropské radě. S ohledem na pokyny Evropské rady Unie sjedná a uzavře s tímto státem dohodu o podmínkách jeho vystoupení, s přihlédnutím k rámci jeho budoucích vztahů s Unií. Tato dohoda se sjednává v souladu s článkem 218 odstavce 3 Smlouvy o fungování Evropské unie. Jménem Unie ji uzavře Rada, která rozhoduje kvalifikovanou většinou po obdržení souhlasu Evropského parlamentu. 3. Smlouvy přestávají být pro dotyčný stát použitelné dnem vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo, nedojde-li k tomu, dva roky po oznámení podle odstavce 2, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě s dotyčným členským státem o prodloužení této lhůty. 4. Pro účely odstavců 2 a 3 se člen Evropské rady nebo Rady, který zastupuje vystupující členský stát, nepodílí na jednáních ani rozhodnutích Evropské rady nebo Rady, která se jej týkají. Kvalifikovaná většina je vymezena v souladu s článkem 238 odstavce 3 písmeno b) Smlouvy o fungování Evropské unie. 5. Pokud stát, který z Unie vystoupil, požádá o nové přistoupení, podléhá tato žádost postupu podle článku 49." |
