Štěkající lyceum
Špičkoví lavinoví psi. Hledat zavalené se učí hrou

Lavinoví psi, kteří jsou při pátrání po lidech zavalených pod lavinou nenahraditelní, procházejí náročným výcvikem ve známém lyžařském středisku Les Deux Alpes ve východní Francii. Přijíždějí sem i zahraniční experti z Itálie, Španělska či Argentiny.

Osmnáctiměsíční labrador Ganache krouží s čenichem u země ve sněhu pod dohledem svého cvičitele Thierryho Hannarda. Thierry patří k 23 stážistům v Les Deux Alpes, kteří chtějí získat francouzský titul udělovaný civilistům Národním sdružením pro studium sněhu a lavin (ANENA).

Poté co policisté záchranáři začali v roce 1956 ve středisku Val d'Isère lavinové psy používat, stala se Francie se svými 140 týmy kynologů specializovaných na pátrání po obětech lavin v tomto oboru pojmem, uvádí ANENA.

Ve většině zimních středisek jsou psovodi často první, kdo při lavině zasahuje, když je třeba během několika minut lokalizovat oběti zavalené masami sněhu.

Julian López, majitel lyžařského střediska v Argentině, se neváhal vydat na cestu dlouhou tisíce kilometrů se svou border kolií, aby se zúčastnil stáže a své vědomosti pak ve své zemi dále předával. "Takové vzdělávání u nás neexistuje, přicházíme se tedy učit do Francie, která je v této oblasti, jakož i v rozvoji lyžařských středisek, naším vzorem," říká podnikatel, který pak chce vychovávat stopaře ve svém středisku.

Spolu s detektory jsou lavinoví psi jedním z nejúčinnějších prostředků, jak nalézt oběti pod sněhem. Podle ANENA zasahují psi v 65 procentech takových neštěstí.

"Pes je mimořádně rychlý, je schopen prohledat za dvacet minut celý hektar, zatímco lidé by na takové ploše pátrali se sondami více než dvě hodiny," zdůrazňuje ředitel výcvikového střediska Xavier Stinglhamber.

Pes má 600krát vyvinutější čich než člověk, a je proto schopen identifikovat lidský pach pronikající přes vrstvu sněhu, aniž si jej splete s pachem osob pracujících v terénu, dodává Stinglhamber.

Několik metrů odsud to potvrzuje Thierry, který je zaměstnán sledováním reakcí svého psa pátrajícího po člověku. Sotva deset minut po zahájení cvičení se labrador zastaví před horou sněhu, kde se skrývá jeden ze záchranářů, vrtí ocasem a snaží se sníh odhrabat.

"Dobře, bravo, Ganache," chválí ho záchranář z Pyrenejí a chvíli se věnuje hře se psem, aby ho tak za pěkný výkon odměnil. 

"Dobrý kontakt člověka se psem je nezbytný, je třeba jej udržovat, jinak hrozí, že motivace psa časem vyprchá," vysvětluje cvičitel Guy Anciaux, zabývající se prací s lavinovými psy již 38 let.

Jak uvádí Lionel Blanc, další cvičitel, který psy hodnotí, nejtěžší je umět "číst" chování psa a vést ho tak, aby nebylo pátrání ničím narušeno.

Pátrání po pohřešovaných v lavině je sice pro psa jakousi hrou, ale nelze opomíjet, že je třeba zasahovat rychle a účinně. Šance na přežití pod lavinou se totiž po dvaceti minutách pod sněhem značně snižují, zdůrazňuje Lionel Blanc.