Sýrie a její prezident Bašár Asad jedno jsou. Toto motto vtlouká Syřanům do hlavy režim už dvacet let a teď se o tom snaží přesvědčit také celý svět. Asad má více než kdy dříve během občanské války nakročeno na věčné časy.
Když minulý týden Spojené státy přizvaly na jednání do Vídně o budoucnosti Sýrie také Írán, mezinárodní scénou to zašumělo. Američané nechtějí mít svého nejzarputilejšího protivníka na místě jen tak pro pořádek. Nejednat v tento kritický okamžik s Íránem by byla obrovská chyba. Teherán byl a je nejpevnější oporou hlavní figury celého syrského dramatu - prezidenta Bašára Asada. Jeho hvězda teď svítí jasně a otázka už není, jak se ho zbavit, ale jestli je to teď vůbec možné. S nástupem ruského letectva na syrské bojiště a po velké Asadově cestě do Moskvy to vůbec nevypadá, že by se měl v dohledné době odporoučet po zlém. Muž, který je synonymem syrského režimu, navíc dokázal, že se nehodlá poroučet ani po dobrém.
Přitom tam, kde je dnes, se dostal tak trochu náhodou a pouze tancuje, jak ho naučili.
Korunní princ
Vyvoleným byl původně jeho bratr Básil. Dostávalo se mu špičkového vojenského výcviku - v Sýrii i Sovětském svazu. Stal se velitelem obávané elitní Republikánské gardy. Byl korunním princem svého otce, syrského prezidenta Háfize Asada. Už během nástupnictví mu režim pečlivě budoval kult osobnosti, stavěl mu pozlacené jízdní sochy v životní velikosti na koních, které miloval. Bylo veřejným tajemstvím, že Básil Asad, nejstarší Háfizův syn, je rozmazlený, divoký a arogantní diktátorský synek. Šla z něho hrůza.
Jenže 21. července 1994 se v Damašku zabil při rychlé noční jízdě autem a pozornost celé Sýrie náhle padla na jeho mladšího bratra Bašára. Nikdo nevěděl, co lze od muže stojícího dosud v pozadí vlastně čekat.
Lví dynastie
Sýrie 80. a 90. let minulého století nutně potřebovala znát svého nástupce. Háfiz Asad (Asad znamená arabsky lev) se v zemi chopil moci v roce 1970 po dvou dekádách ustavičných převratů. Do čela země se probil přes konkurenty z vlastní strany Baas a alávitské sekty (Syřané sami je většinou nazývají Nusajrovci), která tvořila jádro nového režimu. Alávitská důstojnická klika se k moci dostala roku 1966 pučem a alávitské rodiny si v zemi rychle začaly rozebírat vůdčí funkce. Dominanci Asadů však bylo třeba podchytit a nastavit v rozvrácené zemi konečně kontinuitu.
Prvním přirozeným nástupcem Háfize Asada byl jeho mladší bratr Rifát, velitel Republikánské gardy a silná ruka režimu. Bašárův strýc byl ale netrpělivý, a když Háfiz vážně onemocněl, pokusil se o puč. Selhal a ze Sýrie byl fakticky vyhoštěn.
Právě po tomto incidentu Háfiz začal připravovat na budoucí vládu nejstaršího syna Básila. Pečlivě šlechtěn pro roli vůdce udělal prvorozený svou smrtí, po níž byl prohlášen národním mučedníkem, otci čáru přes rozpočet.
Mladý don Corleone
Bašára Asada zastihla zpráva o bratrově smrti na studiích v Londýně, odkud byl promptně odvolán zpět do vlasti. Zatímco Básila otec vychovával pro vysokou politiku, mladší Bašár se vydal na dráhu lékaře. Nějaký čas strávil jako vojenský medik, poté nastoupil na postgraduální studium do Londýna, kde se specializoval na oční chirurgii. Později by se jistě chopil vlivného postu, ale ve věci nástupnictví se s ním nepočítalo. Navíc se nezdálo, že o něj otec nějak zvlášť stojí a ani uvnitř režimu nebyli všichni s jeho novou rolí spokojeni. Příběh jako z románu Kmotr.
Nicméně opět bylo třeba neponechat nikoho v Sýrii na pochybách. Háfiz Asad zlikvidoval odpor proti novému nástupnictví a svého druhého syna podrobil tvrdému drilu ve vedení země. Bylo nemyslitelné, aby vůdce Sýrie neměl vojenský profil, Bašár proto hned v roce 1994 nastoupil na vojenskou akademii a bleskově povýšil do hodnosti plukovníka. V roce 1998 už velel syrské okupaci Libanonu.
Cesta byla do maximální míry umetena. Přesto když Háfiz Asad v červnu 2000 zemřel, bylo zásadní otázkou, zda se neobjeví zjevný konkurent dědice dynastie. A pokud ne, bude Bašár skutečně schopen ovládnout elitu svého otce? Na druhou otázku dodnes nelze spolehlivě odpovědět.
* Jakým způsobem Bašár upevňoval svou pozici?
* Jak ho vnímá syrský lid?
* Existuje v Sýrii osobnost, která by dokázala Bašárovi Asadovi ve volbách konkurovat?
ODPOVĚDI NA TYTO A DALŠÍ OTÁZKY SE DOZVÍTE V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 2. LISTOPADU 2015.
