V portugalských arénách matadora nenajdete. Od první poloviny 19. století, kdy bylo královským dekretem zabíjení býků v aréně zakázáno, se hrdinou poslední fáze zápasu s býky stává forcado, jehož úkolem je holýma rukama znehybnit býka. Stržení k zemi představuje jeho symbolickou smrt, píše agentura AFP.
V úmorném vedru, které panuje v Évoře, hlavním městě regionu Alentejo, zdraví potlesk odjezd slavného toreadora na koni a vzápětí burácení bubnů oznamuje příchod forcadů z Montemor-o-Novo - všech osm mladíků jsou amatéři, většinou jde o studenty.
Stoupnou si do řady za sebe a s napětím sledují 600kilogramové zvíře, které stojí proti nim, v hřbetu se zabodnutými banderilami.
Pětadvacetiletý José Maria Cortes se zelenou čapkou na hlavě udělá první krok a s vysunutou pánví jednou posměšně, jednou výhrůžně vykřikuje Toiro! Toiro!
A Miura, býk nesoucí jméno jednoho z nejprestižnějších chovů ve Španělsku, bez váhání reaguje na provokaci. Kopytem zahrabe v červené půdě, za naprostého ticha publika skloní hlavu a pustí se do prudkého běhu.
Tvrdým nárazem se mladík vymrští do vzduchu, jeho ruce se zaklesnou za býkovy rohy, jeho břicho se přitiskne na hlavu zvířete a tím jej oslepí a dezorientuje. Šest forcadů se pověsí býkovi na tělo a poslední jej chytne za ocas, čímž dovrší "zajetí" zvířete.
Miura je poražen, diváci jásají.
"Pega (zajetí) je bez diskuse silný moment, nejdojemnější z celého zápasu," říká Joaquim Grave, pověstný chovatel býků na zápasy a autor několika děl o tauromachii. "Bohužel však forcadové nejsou doceněni. Tradiční představa je, že jezdec na koni je ve svém krásném vyšívaném obleku aristokratem, zatímco forcado zůstává čeledínem (doslova vidlákem, chlapcem od vidlí)."
Někteří puristé tento zápas s býky nazývají "chlévským", ovšem pega je specialitou portugalské corridy a získává stále více příznivců, kteří na ní oceňují "liturgii a techniku", vysvětluje Grave.
"Zatímco jezdec dělá všechno, aby se býkovi vyhnul, forcado dělá opak a a jde do kontaktu," upozorňuje José Fernando Potier, předseda portugalské Asociace forcadů (ANGF). "A když se zastaví, začne znovu, jde o jeho čest," dodává.
Publikum sice netrpělivě čeká na pegu, ale její účastníci zůstávají anonymní. A zatímco jezdec může za jediné vystoupení dostat tisíce eur, na forcada čeká jen jídlo a někdy ve večerních hodinách několikeré fado (tesklivé písně typické pro Portugalsko) na jeho počest.
"Tady je důležitější duch kolektivu nežli jednotlivce. A forcadova chrabrost se ocenit nedá," vysvětluje Grave.
Joaquim Grave se stal 30. září 1979 prvním forcadem, který stál proti Miurovi, kteréžto plemeno je považováno za nejnebezpečnější mezi bojovými býky. Ochromil jej strach, prvnímu útoku býka, pomalému, se vyhnul. Ten druhý byl bleskurychlý a poslal jej do nemocnice s vymknutým ramenem a zlomenou nohou.
"Popadnout býka za rohy znamená neutéci, postavit se těžkostem. Život je pega," říká Joaquim Grave o 30 let později.
V aréně zatím forcadové zdraví diváky, většina z nich je pokryta krví, mají roztrhané vesty, zašpiněné boty vyspravené lepenkou.
Za uplynulých 20 let přišlo v Portugalsku o život šest forcadů. Poslednímu bylo 25 let a býk jej smrtelně zranil letos v březnu při tréninku.
Foto: Profimedia
