V německém Spolkovém sněmu už déle sedí poslanci s tureckými, indickými, íránskými nebo chorvatskými kořeny. Vicekancléř a šéf liberální FDP Philipp Rösler je zase Vietnamec narozený ve Vietnamu, kterého adoptovali němečtí manželé. Černá kůže však v parlamentu a ve vládě v Berlíně zatím chyběla. Nastal tedy čas na další změnu. Téměř jistě usedne mezi zákonodárce v budově Říšského sněmu po podzimních volbách "dederon" ze Senegalu.
Za časů Viléma II. ukazovali v Berlíně a jinde v říši s velkým úspěchem na různých show původní obyvatele německých kolonií v Africe. Němci se tyto "negry", jak sami rádi tvrdili, snažili civilizovat a zušlechťovat.
Koho by tehdy před sto a více lety napadlo, že je Německo bude jednou mít jako poslance?
Poprvé se tak nejspíše stane po 22. září, kdy se ve Spolkové republice volí dolní parlamentní komora. O poslanecké křeslo má zájem i Karamba Diaby, kandidát sociální demokracie (SPD) v Sasku-Anhaltsku.
Jeho volební okrsek má číslo 72 a zahrnuje Halle, Kabelstal, Landsberg, Petersberg. Nejdůležitější ale je, že ho socialisté zařadili na kandidátce na třetí místo, což znamená, že křeslo v Bundestagu má už téměř jisté.
Do Německa, přesněji do Německé demokratické republiky (NDR), přišel Diaby roku 1985, tedy nedlouho před pádem Berlínské zdi. Německy neuměl téměř ani slovo. V Halle studoval na vysoké školy chemii.
Východní Berlín tehdy poskytoval stipendia také některým studentům ze zemí, jež nepatřily do socialistického tábora. Diaby pochází ze Senegalu. Po studiu v NDR zůstal a oženil se tam.
Budoucí poslanec zdůrazňuje, že je také "dederon" a že je to na něm vidět. Východní Němci mají svá specifika, podle nichž je občané ze západu republiky mají šanci poznat, tvrdí.
V těchto dnech má Afričan napilno, jedna předvolební akce stíhá druhou. Má k ruce tucet dobrovolných pomocníků. Pro SPD, do níž vstoupil před pěti lety, je dokladem velmi zdařilé integrace. Rychle se stal za socialisty radním v Halle a dnes se činí jako referent pověřence pro integraci na ministerstvu sociálních věcí v Magdeburku.
Čerstvě ho rozčílilo, jak o něm psal magazín Der Spiegel, jehož reportér považoval za "problematické", že černý politik se angažuje v Halle a okolí, neboť tato oblast je často označována za "hnědou". Je prý živnou půdou pro nácky a xenofoby.
Spojení "Halle - černoch - neonacisté" nemá Diaby v oblibě, třebaže moc dobře ví, že v tomto regionu se náckům dařilo a do jisté míry stále daří. Sám to zažil v květnu 1990, když ho na cestě na kolej přepadli dva mladíci. Rozbili mu brýle, ale podařilo se mu utéct.
Dnes je podle něj situace jiná. Doma se pohybuje všude možně dnem i nocí. V některých čtvrtích Halle si ale přesto dává pozor. "Inteligentní člověk přece musí vidět, že jsem radním. A tento post si člověk nevylosuje. Zvolili mě - lidé v Halle."
Lidé z jeho okolí mu prý přejí, aby je zastupoval jako poslanec ve Spolkovém sněmu.
Je pozoruhodné, že politik s africkými kořeny se vášnivě bere za jedno z (východo)německých "kulturních dědictví". Bojuje za zahrádkářství, které už nějaký čas čelí postupnému úpadku. V Halle je dnes 12911 zahrádkářů. Statisticky připadá na sto obyvatel města pět a půl parcely.
To je nejvíce z obcí v Sasku-Anhaltsku. Radnice tento fenomén hodně podporuje. Dokonce vznikla na obecních pozemcích zahrádkářská kolonie, v níž jsou domácí a imigranti. I to je způsob jak podpořit jejich integraci.
O nemálo parcel v zahrádkářských kolonií se ale nikdo nestará. Mnoha zahrádkářským spolkům chybějí členové. Diaby proti tomuto trendu bojuje. Na řadě front.
Problematice věnoval i svou doktorskou práci. Jmenuje se "Škodlivé látky a obsah živin v půdě halleských zahrádkářských kolonií".
