Rodinné shledání
Ve 102 letech zjistil, že bratr přežil válku. Našel synovce

V Izraeli došlo k vzácnému setkání mezi členy rodiny, která se zdála být kvůli druhé světové válce a holokaustu už navždy odloučena. Díky genealogické databázi zjistil 102letý Eliahu Pietruszka, že má synovce, jediného přeživšího z rodiny, kterou si myslel, že už navždy ztratil. Zprávu uvedl server bostonglobe.com.

Kdysi 24letý Pietruszka opustil Polsko krátce poté, co začala druhá světová válka, a zamířil do Sovětského svazu. V rodné zemi zůstali jeho rodiče i dvojčata, bratři Volf a Zelig. Rodiče i Zelig byli deportování z varšavského ghetta do nacistického lágru, kde později zemřeli, Volfovi se ale podařilo utéct stejně jako jeho o devět let staršímu bratrovi. Ten to ještě donedávna ale vůbec nevěděl.

"Ve svém srdci jsem cítil, že už není naživu," vzpomíná Eliahu Pietruszka na období, kdy utíkal do Ruska. Tam se později oženil a po válce emigroval do Izraele, kde začal jeho nový život. Před dvěma týdny se ovšem dozvěděl překvapivou zprávu: jeho pravnuka Shakhara Smorodinského kontaktovala sestřenice z Kanady, která pracovala na rodinném rodokmenu. Ta během pátrání po rodinných kořenech objevila svědectví Volfa z roku 2005, který si myslel, že jeho bratr Eliahu je mrtvý.

Jak se ukázalo, Volf se usadil v ruském Magnitogorsku, kde se živil jako stavař a kde v roce 2011 zemřel. Jeho syn Alexandre ale stále žije a poté, co ho Smordinsky kontaktoval přes Skype, se rozhodl, že přijede svého strýce, o jehož existenci ani netušil, navštívit. "Jsi kopií mého otce. Dva dny jsem nespal, jak jsem se na tebe těšil. Je to zázrak. Nevěřil jsem, že by se někdy něco takového mohlo stát," kroutil Alexandre nevěřícně hlavou.

"Jsem neuvěřitelně šťastný, že alespoň někdo zůstal z rodiny mého bratra naživu. A že je to zrovna jeho syn," řekl v slzách Pietruszka při společném setkání se svým 66letým synovcem.

Jejich shledání je výsledkem práce izraelské on-line pamětní databáze obětí holokaustu. Jde o účinný genealogický nástroj, který pomáhá znovu spojit stovky ztracených příbuzných. Ovšem vzhledem k tomu, že od války už uplynula dlouhá doba, jsou podobná shledání čím dál vzácnější. Toto možná patří k jedněm z posledních.