Osmatřicetiletý Peko Baxant je jediným vídeňským zastupitelem narozeným v Česku. V roce 1984 s ním rodiče emigrovali z Česka do Rakouska. Dnes je Peko Baxant členem vídeňského zemského sněmu za sociální demokracii a zároveň vídeňským radním. Fakt, že starosta Vídně za SPÖ Michael Häupl obhájil v nedávných komunálních volbách v době uprchlické krize svůj mandát a nepodlehl tlaku ultranacionalistů, představuje podle Baxanta důležitý signál pro politiky v celé Evropě.
Sociální demokracie neprohrála volby ve Vídni už sedmdesát let, ale před týdnem reálně hrozilo, že SPÖ porazí ultranacionalisté ze Strany svobodných (FPÖ) pod vedením Heinze Christiana Stracheho. Předvolební průzkumy dávaly oběma stranám stejné šance na vítězství. Co podle vás rozhodlo o tom, že sociální demokraté nakonec poměrně přesvědčivě zvítězili?
Ano, ztratili jsme čtyři mandáty v zastupitelstvu a FPÖ výrazně posílila a skončila na druhém místě. Ovšem obava z toho, že ultranacionalisté, vydělávající politický kapitál na strachu z uprchlíků, dobudou Vídeň, se naštěstí nepotvrdila. A to je velký den pro celou Evropu. Vídeň totiž byla vůbec první evropskou metropolí, v níž se o novém vedení města rozhodovalo v době takzvané uprchlické krize.
Proč se ale voliči podle vás nakonec zalekli nástupu ultranacionalistů, když jim jen těsně před volbami vyjadřovali stejnou podporu jako sociální demokracii?
Podle mého názoru rozhodla špatná zkušenost s FPÖ z dob Jörga Haidera a také osobnost současného vídeňského starosty Michaela Häupla. Starosta totiž projevil obrovskou osobní odvahu a dokázal, že je jedním z mála politiků, kteří si stojí za svými názory a nepodléhají populismu. A voliči to ocenili.
V jakém smyslu?
Dnes se politici, včetně těch rakouských, bojí otevřeně vyjádřit ochotu pomoci uprchlíkům. Zatímco právě Svobodní demonstrovali dokonce i proti přijetí dětí, které ve válce v Sýrii přišly o rodiče, Häupl otevřeně nabídl pomoc. A prohlásil, že nebude nikdy spolupracovat se stranou, která chce vrátit děti zpět do války. Podobně odmítl i další xenofobní vyjádření ultranacionalistů třeba vůči menšinám. Häupl řekl, že ve Vídni nežijí žádné menšiny, jenom lidé.
Ani rakouská sociální demokracie však není v otázce řešení uprchlické krize úplně jednotná. Nebojuje vídeňský starosta tak trochu i s vlastními spolustraníky?
Michael Häupl je humanista, razí ideu humanismu a odmítá jakékoliv kompromisy směrem k radikálům a ultranacionalistům. Nebojí se, že by jeho názory mohly být v určitou chvíli nepopulární, neuhne z nich. V tom je výjimečný oproti mnoha jiným politikům. Na druhou stranu vysílá do Evropy důležitý vzkaz v tom smyslu, že se politici jako on nemusejí bát. Držet se v době krize humanistického postoje nemusí znamenat automaticky prohru ve volbách.
