Vražda Božího bankéře nemá rozuzlení

Případ Roberta Calviho, který se táhl čtvrt století, včera skončil. Verdikt soudu osvobodil všech pět podezřelých pro nedostatek důkazů.

Roberto Calvi, přezdívaný pro své kontakty s Vatikánem Bankéř boží, byl 18. června 1982 nalezen oběšený pod londýnským mostem. Měl na sobě drahý oblek a po kapsách zhruba čtvrt milionu korun v různých měnách.

Britská policie původně vedla bankéřovu smrt jako sebevraždu. Italská prokuratura otevřela případ znovu roku 2003. Její důkazy proti lidem s mafiánského prostředí však soud nepokládal za přesvědčivé (viz TÝDEN 42/05).

Calvi byl na vrcholu své kariéry jedním z nejlepších bankéřů Itálie. Rychle postupoval v hierarchii Banky Ambrosiano, která byla založena roku 1896 knězem Tovinim v Miláně a měla úzké vazby s Ústavem pro záležitosti náboženství, Istituto per le Opere di Religione (IOR), což je úřední název pro banku Vatikánu. Vatikánská banka totiž byla většinovým podílníkem „Ambrožské banky“.

Jak Calvi stoupal na společenském žebříčku, zaplétal se se sicilskou mafií a začal pro ni provozovat krycí společnosti, přes které se praly peníze z prodeje heroinu. Calvi se navíc stal členem významné tajné zednářské lóže Propaganda Due (P2).

P2 tahala za nitky v italské vládě a mezi její členy patřili vojáci, policisté, savojský princ Viktor Emanuel IV., syn posledního italského krále Umberta, nebo magnát Silvio Berlusconi, dvojnásobný italský premiér.

Mafie, Vatikán, zednáři. Tři světy, ve kterých Calvi působil, se vůbec neslučovaly. Pro mafii byl důležitý kvůli praní špinavých peněz, Vatikánu zajišťoval pomoc při převádění peněz pro polskou Solidaritu a zednáři potřebovali jeho kontakty.

V roce 1978 zjistila italská Národní banka, že Calvi vyvezl nezákonně miliardy lir a vybídla příslušné orgány k vyšetřování. Calvi byl zadržen a ve vězení se pokusil o sebevraždu. Byl odsouzen za porušení zákona o měně a soud mu uložil čtyřletý trest s odkladem.

Calvi byl sice venku z vězení, ale problémy mu teprve začaly. Přišlo se na to, že Banco Ambrosiano je stovky milionů dolarů v mínusu. Ze strachu před zatčením, ale také ze strachu před mafií, které dlužil stamiliony, Calvi uprchl do Londýna, kde byl zavražděn.

Ještě šest let po Calviho smrti byl oficiální pohled na tento případ jasný: sebevražda. Nové kriminalistické metody v devadesátých letech však přinesly nové důkazy a v říjnu 2005 mohl začít soud s čtveřicí obžalovaných.

Hlavní žalobce Luca Tescaroli podle deníku The Independent tvrdil, že obžalovaní vylákali Calviho do Londýna, kde ho předali vrahům. Obviněni byli Giuseppe Calò, Flavio Carboni, Rakušanka Manuela Kleinszigová, Ernesto Diotallevi a Calviho bývalý bodyguard Silvano Vittor. Soud je nakonec všechny osvobodil pro nedostatek důkazů.

Ačkoliv proces skončil teprve včera, zůstává většina nitek nerozpletena. Muž, který mohl mnoho věcí objasnit, zemřel v únoru 2006; americký arcibiskup Paul Marcinkus vedl IOR od roku 1971 do roku 1989 a byl spojován s finančním skandálem okolo banky Ambrosiano, který přivodil Calviho konec. Od něho se ale už nikdo nic nedozví. Zemřel loni v únoru v Arizoně (viz TÝDEN 9/06).

Foto: AP