Vystoupení antiislamisty Wildetrse loni v listopadu v Praze se nakonec nekonalo. Nizozemský politik se však těší rostoucím sympatiím a hledá po Evropě další spojence. Pečlivě si je ale vybírá, nechce být označován za extremistu.
Poslanec a šéf Strany pro svobodu (PVV) Geert Wilders nepromluvil v Česku ani slovo - pozval ho senátor Jiří Oberfalzer (ODS) -, ba ani nepřekročil jeho hranice, a přesto ho česká média byla plná. Začátkem ledna 2010 měl blonďák Wilders odcestovat jako člen nizozemské parlamentní delegace do Turecka. Neodcestuje. Přesto ho byla plná turecká média.
Spolu s Wildersem zůstává v Haagu celá delegace, kolegové se rozhodli s ním "držet basu". Když ne on, tak nikdo.
Ministerstvo zahraničí v Ankaře se sice nakonec rozhodlo vstupu tohoto kritika islámu a tvrdého odpůrce členství Turecka v EU do země nebránit, ale dalo najevo, že s poslanci z Nizozemska se nikdo nesetká.
Takový "rasista a fašista není vítán", řekl mimo mikrofony ministerský mluvčí Burak Özügergin. Wilders palbu opětoval. Reakce Turků podle něho ukazuje, že jde o totalitní a barbarský režim, jenž neumí ani vyslabikovat slovo demokracie.
Média mu jdou na ruku
Místo na titulních stranách zajistili loni v lednu Wilderesovi i Britové, když ho zadrželi na letišti v Londýně a poslali zpět do vlasti. Poslanec a mediální žonglér s desítkami novinářů v závěsu si nemohl přát víc. O osm měsíců později vyrazil Wilderes brojit proti islámu do Londýna znovu -tentokrát mu nepoložili stéblo přes cestu. Že by se Britové poučili? Anebo v tom byl kalkul?
Wilders, jehož hvězda začala doma rychle stoupat po roce 2004, hledá už nějaký čas spojence v zahraničí. "Etablované strany mají sklony nás izolovat a líčit jako osamocené skupiny. To nejsme," zdůrazňuje. Ústředním mottem je strach z islamizace: muslimští kolonisté se snaží ovládnout Evropu. Islám ničí vše, na čem nám v naši kultuře záleží a co jsme budovali. Je to nebezpečná, násilná a krutá ideologie...
Situace je sice mnohem složitější, ale Wilders má rád úderná, prostá poselství.
Zatím podle svých slov spolupracuje s ideově spřízněnými stranami v Dánsku, USA, Británii či Itálii. Má dobré přátele v Izraeli. Poslanec Dánské lidové strany Morden Messeschmidt mluví o "plodné spolupráci".
Zprvu si Wilders kvůli domnělému antisemitismu udržoval odstup od belgické strany Vlámský zájem (VB), ale od loňska se PVV a VB zjevně sbližují.
Zvláště od promítnutí filmu Fitna (Rozvrat) se k Wildersovi hlásí další a další přespolní sympatizanti. V jejich výběru je ale nizozemský poslanec velmi opatrný.
Rozhodně odmítá označení extremista, i proto se vyhýbá stranám, jako je francouzská Národní fronta (FN) či Britská národní strana (BNP). Wilders se rozlítil na tři vědce, kteří teď vypracovali elaborát, podle něhož je jeho PVV extrémně pravicovou stranou. "Úplně se pomátli. Vře ve mně krev. Jsme demokraté tělem i duší," spílal odborníkům najatým ministerstvem vnitra Wilders.
Tento křižák moderní doby není snadno uchopitelný - sám sebe označuje za liberála a konzervativce.
Nachází se EU na prvním stupni islamizace?
I část Nizozemců označuje jeho názory za extrémní, ovšem na straně druhé se Wilders umísťuje na špici anket popularity a podle průzkumů za uplynulý půlrok by jeho Strana pro svobodu získala v parlamentu 25 až 30 křesel (nyní jich má devět), nejvíce po vládní Křesťansko-demokratické výzvě (CDA). O Wildersovi se hovoří i jako o možném premiérovi.
Pod silným tlakem přistěhovalectví se nizozemská společnost mění, v zemi žije zhruba milion muslimů (šest procent obyvatel), lidé jsou znejistěni, mnozí plni obav. A intelektuálové se ptají: "Je Wilders ,obchodník se strachem‘ (Geert Mark), anebo zástupce ,zdravého lidského rozumu‘ (Leon de Winter)?"
Posun v myšlení Nizozemců ohledně islámu odrážejí i diskuse na internetu. Informace v nizozemských médiích o plánované Wildersově cestě do Prahy byly sice jen kratičké, ale reakce pod nimi na webu šly početně i do stovek a převažovaly názory typu: "Je nadějné, že lidé na Východě nejsou ještě nakaženi virem politické korektnosti" a "Češi vědí, co je to útisk a svoboda" (spitsnieuws.nl).
Foto: Profimedia
