Očima Petra Podaného
Hrozí Su Ťij osud vyhasínající popové hvězdy?

Po patnácti letech přerušovaného věznění je světově proslulá disidentka a ikona boje Barmy (Myanmy) za demokracii, Aun Schan Su Ťij, opět na svobodě. Její roky nezlomená bojovnost, radost jejích příznivců na celém světě (pro Obamu je "jeho hrdinkou") a značná očekávání spojená s jejím propuštěním ale zčásti zastírají realitu dnešní Barmy.

Odpor proti juntě se už zdá zlomen, hlavně mladá generace se přizpůsobuje podmínkám daným vojenským režimem a rovněž popularita nositelky Nobelovy ceny míru u jejích krajanů není zdaleka tak jednolitá a jednoznačná, jak to často líčí část zahraničních médií. 

Su Ťij se sice těší širokému respektu, avšak - jak se i autor těchto řádků mohl sám přesvědčit při několika návštěvách Barmy -, to ještě zdaleka neznamená, že by jí třeba většina Barmánců akceptovala ve vedení, či dokonce v čele země. K argumentům jejích kritiků patří i obavy, že by postoje Su Ťij a její - dnes už fakticky rozbité - strany Národní liga pro demokracii (NLD) přispěly k rozpadu země. Část Barmánců nepovažuje Su Ťij za svou reprezentantku vůbec.

Návrat slavné disidentky do veřejného života, uplynulou neděli jí nadšeně tleskalo několik tisíc jejích příznivců, vyzněl bojovně. Před centrálou NDL v Rangúnu Su Ťij současně oznámila návrat do politiky.

"Základem demokratických svobod je svoboda názorů," řekla pětašedesátiletá žena, která chce zlepšit podmínky života ve své vlasti. "Nesmíte to vzdát...!" volala. Chce nejdříve naslouchat hlasu lidu a poté rozhodnout, co je třeba udělat. Chce spolupracovat se všemi demokratickými silami. Svět přijal její propuštění z domácího vězení s ulehčením a její první veřejná prohlášení s nadějí - jak ukazují některé zahraničí reakce.

Dcera generála, který bojoval za nezávislost Barmy proti Japoncům i Britům, je už déle politickou popovou hvězdou. Už dvě desítky let bojuje proti vojenské vládě, neumlčel ji ani žalář. Její život byl zfilmován, jsou jí věnovány četné písně včetně rockových.

Až teď se ale ukáže, zda je ještě schopná něco významně ovlivnit. Jestli je víc než pouhá ikona. Více než jen symbolická postava, kterou se coby vězenkyně nuceně stala. 

Jedna z mnoha

Su Ťij byla zvyklá být jediným či hlavním protivníkem junty. Mezitím už ale přišli a přicházejí na scénu jiní, většinou mladší aktivisté. Řada z nich může být pragmatičtější, diplomatičtější a politicky moudřejší než ona. I když si to svět při svém nutně zúženém pohledu zvenčí nemusí uvědomovat, Su Ťij už je jen jednou z mnoha.

Ano, "lady", jak jí mnozí s úctou říkají, se těší úctě a slávě, má proslulé jméno, ale to nebude na delší dobu stačit. Aby byla rozhodujícím faktorem v budoucím vývoji Barmy, o to musí tvrdě bojovat.

Vojenský režim by disidentku nepustil z vězení, kdyby riziko s tím spojené nešlo kalkulovat. Ostatně kdykoli ji může znovu izolovat, i když toto řešení se právě nyní jeví jako málo pravděpodobné. Může jít o dobře promyšlený tah vojáků, s jehož pomocí utlumili vnější i vnitřní kritiku.

Po zmanipulovaných volbách 7. listopadu se generálové zjevně cítí pevní v kramflecích. Opozice je rozbitá, do značné míry roztříštěná, nejednotná a část opozičníků usedla do parlamentu. Odpůrci režimu uprchlí do zahraničí trvají většinou na pokračující konfrontaci s vojáky, zatímco mnozí demokratičtí odpůrci junty v zemi sázejí na pomalé uvolňování a otevírání se režimu světu.

Generalita se už nějakou dobu snaží přesvědčit svět, že je to právě ona, která zahájila a řídí pozitivní změny v teto jihoasijské zemi. Šéf junty Than Šve se převlékl z uniformy do civilu, uniformy zdánlivě "decentralizují" svou moc. Část svolné opozice má být postupně začleněna do řízení země.

Své představy o blízké budoucnosti země popisují vojáci jako "řízenou či disciplinovanou demokracii".

O budoucnosti vojáků ve vedení Barmy navíc nerozhodují ani USA, jejich vliv v Asii tak jako tak upadá, ani EU se všemi svými sankcemi či výzvami k demokratickým změnám... O bytí a nebytí generálů se rozhoduje především v samotném regionu a Than Šve a jeho věrní si zatím můžou být jisti ochrannou rukou z Pekingu. A nejen jí.

Vedle Číňanů, kteří mají své dlouhé prsty skoro v celé Barmě, je už junta dlouhé roky s drobnějšími zádrhely zadobře také s Indií a Thajskem. Indové investují ve stále větší míře do energetického sektoru a průmyslu informačních technologií. Dodávají Barmě zbraně.

Thajsko, které pokrývá zhruba třetinu své spotřeby elektrické energie plynem z Barmy, se právě nyní snaží u svého západního souseda nakoupit ohromné plantáže na produkci papíru. Jižní Korea a Vietnam rovněž masivně investují kvůli pěstování rýže do půdy podél břehů řeky Irrawady. Hongkongští investoři pasou po hotelech a místech vhodných pro rozvoj turistiky.

Západní politici by si měli dobře rozmyslet, do jaké míry pokračovat vůči Barmě v 21. století s politikou sankcí. Ta už se ostatně na řadě jiných míst ukázala jako většinou málo účinná nebo zcela neúčinná.