V džungli předměstí jihopákistánského přístavu Karáčí přežívá Muhammad Šahíd díky malování ptáků, květin a portrétů na minibusech. A doufá, že už nikdy nezažije teror, který zavládl v údolí Svát.
Šahíd utekl ze svého rodného kraje, himálajského údolí v severozápadním Pákistánu, které je už přibližně dva roky panstvím talibanské skupiny, která tam chce prosadit islámské právo šaría.
ČTĚTE TAKÉ: Podivný krok k míru? Pákistán zavede šaríu v údolí Svát
Taliban dosáhl svého. V údolí Svát příměří trvá
Je mu 45 let a před touto bolestnou skutečností rezignoval, když jednoho dne talibanští ozbrojenci vtrhli do jeho studia. "Popadli mě a zbili mě za mou práci, která je podle nich náboženstvím zakázána. 'Od nynějška už nemalujte živé bytosti, jinak přijde hrozný trest', řekli mi."
Šahíd tedy nasedl na autobus do Karáčí i se svou manželkou a čtyřmi dětmi. "Byla to jediná možnost jak přežít, pro mě i mou rodinu."
Nic ho nepřesvědčí, aby se vrátil, a už vůbec ne křehké příměří, na němž se úřady s islamisty dohodly. "Jsem umělec. Co bych dělal, kdybych se vrátil za těchto podmínek? Talibanci budou dál kontrolovat oblast a lidem jako já nedovolí pracovat."
V údolí Svát je zakázán jakýkoli projev činnosti označovaný za "neislámský". Odpůrci byli podříznuti, přes 120 dívčích škol bylo zničeno.
Šahíd si pohodlně žil z malování krajin, ptáků či portrétů hvězd indického a pákistánského filmu.
V tomto údolí se starobylou tradicí pohostinnosti a tolerance je oceňovali především turisté.
Krvavé náměstí
S příchodem islamistů však turisté zmizeli a život umělců se stal peklem. Tanečnice Šabana, která ignorovala varování, byla unesena a její rozstřílené tělo bylo v prosinci nalezeno na kruhovém náměstí v Mingoře, hlavním městě údolí.
ČTĚTE TAKÉ: Pákistánský prezident: Nemáme právo prohrát s terorismem
Pak postupně všichni - umělci, tanečníci i zpěváci - odešli do Karáčí, Láhauru nebo Islámábádu.
Asi sto kilometrů od údolí Svát zasáhlo islamistické násilí i město Péšávar. Jediné divadlo Nishtar Hall bylo uzavřeno před šesti lety. A jeho herci se stali terčem; jedním z nich byl i známý komik Alam Zíb Mudžáhid, v lednu unesený a po pěti dnech propuštěný pod podmínkou, že se ke své profesi nevrátí.
Zpěvák Hárún Baša utekl ze sousedního města Svabi do Spojených států. "Taliban mi začal posílat výhrůžky smrtí před rokem. Řekli mi, abych přestal zpívat. Dostával jsem písemné i telefonické hrozby. Taky za mnou přišli," vypočítává v emailovém vzkazu.
Terčem i holiči
Terčem atentátů v celém kraji se staly obchody s hudebními nahrávkami a filmy, internetové kavárny, holiči, kteří muže holili. Většina z provozoven zavřela. Několik bomb zasáhlo nedávno mauzoleum, v němž je hrobka mystického básníka ze 17. století Rahmána Baby.
Všechny, kdo uprchli, stále straší vzpomínka na násilí - i Hášima Chána, svátského dělníka, který odešel do Karáčí. "V Mingoře jsem viděl těla pohozená na náměstí Green Chowk, tam, kde ležela i tanečnice Šabana. 'Zelené náměstí', které bylo symbolem krásy našeho města, se stalo 'krvavým náměstím'."
Foto: Reuters, Wikimedia Commons
