Před téměř sto lety dobyli jezdci na velbloudech Saúdům Arábii. O moci královské dynastie dlouho nikdo nepochyboval, obzvláště když už od třicátých let minulého století byla americkým spojencem.
Za své petrodolary nakupovali magnáti sunnitského vahhábismu nejmodernější zbraně, jaké jim Západ s ohledem na zachování technologické převahy Izraele v regionu prodal. Těžce vyzbrojená armáda Saúdských Arabů zatím v dějinách nevynikla. S výjimkou jediného primátu, že za moderní výzbroj a výcvik platí rekordní sumy.
Za šedesát miliard dolarů dostane 84 stíhaček F-15 a 178 vrtulníků rozličných typů. Sedmdesát starších letadel bude upraveno a zakázka potrvá deset let. Saúdský král Abdalláh (86), poslední v řadě monarchů, kteří všichni byli syny zakladatele státu Abdal Azíze, nakupuje i pozemní zbraně.
Se španělskou vládou předjednal koncem října koupi 270 tanků Leopard 2, které v německé licenci vyrábí španělská firma Santa Bárbara Sistemas, vlastněná americkým koncernem General Dynamics.
Saúdskou pokladnu to přijde na více než čtyři miliardy dolarů a beduínská petrodynastie se těší, jak 69tunové obludy budou v poušti honit jejich nepřátele.
Za kuvajtské války roku 1991 hráli na straně Američanů nepatrnou roli. Svou první samostatnou bojovou operaci vedlo saúdské letectvo a pozemní jednotky teprve loni v listopadu proti šíitským zajdistům na severu Jemenu. Proti početně a technicky výrazně slabšímu nepříteli, který na několik týdnů pronikl na saúdské území.
V bojích se zajdisty, které trvaly tři měsíce, padlo podle odhadu agentury UPI více než 130 saúdských vojáků. Klid na saúdsko-jemenské hranici není dodnes.
Po likvidaci baasistické vlády nad Irákem vyrostl v šíitském Íránu sunnitským muslimům nebezpečný sok. Saúdská ropná pole leží převážně v oblastech obývaných šíitskou menšinou, potenciálním spojencem íránských ajatolláhů.
Na rozvětvenou dynastii arabských Saúdů padl strach. Strážci nejsvětějších míst islámu mají více nepřátel než těch, na něž by se mohli spolehnout. Mají pocit, že jsou v pořadí.
Jakmile začali Američané vyklízet Irák, severního souseda Saúdů, šíitská fronta se prodloužila. Íránsko-irácké spojenectví straší z jedné strany. Z další na věky otevřená palestinská otázka a doma vzdor proti archaickým společenským normám spočívajícím na výkladech náboženských textů ze sedmého století.
Z jihu vykukuje další strašák v podobě neklidného Jemenu. Dlouhá hranice mezi jedním z nejbohatších arabských států a jedním z nejchudších připomíná poměry v pohraničí mezi Spojenými státy a Mexikem; včetně pašeráků drog a ilegálních cest za prací.
Jemenský vojenský diktátor Alí Abdalláh Sálih sice dostává od Saúdů stovky milionů hospodářské pomoci, ale uklidnit povstání šíitských zajdistů se mu od roku 2004 nepodařilo. Do Jemenu se stáhly zbytky kajdistů, které policie v Saúdské Arábii rozprášila. Ostatně rodina Usámy bin Ládina z Jemenu pochází.
Na jihu Jemenu, který byl do roku 1990 samostatným "lidově demokratickým" státem, roste odpor k nadvládě severních klanů, možná pro Sáliha i Saúdy větší nebezpečí než kazatelé bigotního vahhábismu a džihádu s nevěřícími.
Obavy z oslabení amerického vlivu v regionu sdílejí i další monarchie na poloostrově. Od Kuvajtu po Omán všichni objednávají za desítky miliard dolarů zbraní. Shánějí se i po jaderných reaktorech a prodejce nacházejí v Paříži.
Představa, že by se vládci pohádkových staveb, ledových kluzišť na písku a ropného blahobytu postavili například Íráncům jinak než verbálně, zní dnes stejně nepravděpodobně jako pohádka z Tisíce a jedné noci o tom, jak se z velbloudářů, pirátů a lovců perel stanou pořadatelé závodů formule jedna.
