Slavná federální věznice v někdejší pevnosti Alcatraz v Sanfranciském zálivu byla zřízena před 90 lety, 11. srpna 1934. Věznice sloužila do března 1963 a i tak se za tuto relativně krátkou dobu stačila stát legendou. Většina z vězňů, kteří se odtud pokusili utéct, neměla šanci. Byli chyceni, zastřeleni na útěku nebo se utopili. U některých uprchlíků je uvedeno "nezvěstní a pravděpodobně utonuli".
Vězení na malém ostrůvku ležícím asi dva kilometry od pobřeží San Franciska obklopoval závoj tajemství a přízvisko "nejbezpečnější". Důvodem bylo zabezpečení věznice a studená voda a silné proudy Sanfranciského zálivu. V bývalé vojenské pevnosti, která už od války Severu proti Jihu sloužila jako žalář, bylo zřízeno 600 cel s mřížemi ze speciální oceli. Každý až z 300 vězňů si užíval "soukromí" - samotky o velikosti 1,5 krát tři metry. Vybavení bylo spartánské: železná pryčna, přikrývka, umyvadlo, polička a záchod.
V Alcatrazu byly čtyři bloky kobek ve třech patrech nad sebou, každý vězeň pak disponoval čtyřmi právy: právem na stravu, oblečení, ochranu a zdravotní péči. Pro izolované zločince platil absolutní zákaz hovoru, na jednoho vězně připadali tři dozorci. Alcatraz nemilosrdně trestal a nikoho také nepřevychovával. Práce, psaní dopisů, knihovna nebo dokonce (a výjimečně) návštěva příbuzných byly privilegii, které si dotyčný odsouzený musel zasloužit.
Za přestupek proti vězeňskému řádu následoval trest - pobyt v neosvětlené korekci v podzemí. Zde byl provinilec v horších případech ještě svlečen donaha a spoután tak, že musel celý den stát.
"Skála", jak se věznici přezdívalo, ve svých zdech "uvítala" přes 1500 zločinců toho nejhoršího kalibru. Kromě většiny bezejmenných jej proslavily ty skutečné "hvězdy" tehdejšího zločineckého nebe. Obávaný Al Capone vězení opouštěl v pokročilém stadiu syfilidy. Vrah Robert Stround, Ptačí muž z Alcatrazu, zde strávil celých 17 let. Arthura Barkera, zvaného Doc, na břehu zastavila až dávka ze samopalu. Další "eso" - George "Machine Gun" Kelly - byl prý vzorný a úslužný vězeň.
Za 29 let fungování věznice se 36 mužů pokusilo o 14 útěků. Třiadvacet jich bylo chyceno, šest zastřeleno, dva se utopili a o pěti z nich kolují nepotvrzené legendy. Snad nejblíže ke svobodě měl John Giles, který se dostal na více než dva kilometry vzdálenou pevninu. Ve vězeňské prádelně po částech nastřádal vojenskou uniformu, a když vojáci sanfranciské posádky přijeli lodí pro prádlo, nepozorovaně se k nim připojil a odjel. Dozorci na něj ale na břehu již čekali.
V roce 1937 se dvojice vězňů údajně utopila, ale o čtyři roky později je měl prý zpovídat reportér jistého deníku kdesi v Jižní Americe. Také o osud Franka Morrise a bratrů Johna a Clarence Anglinových, kteří v roce 1962 provrtali zeď a pokusili se přeplavat chladný a záludný záliv na provizorním člunu, se vedou spory. Těla se nenašla a na pevnině je poté nikdo neviděl. Jejich příběh zpracoval americký režisér Donald (Don) Siegel ve filmu Útěk z Alcatrazu (1979), hlavní roli Morrise ztvárnil Clint Eastwood, Siegelův oblíbený herec.
Spekulace o útěku oživil údajný dopis Johna Anglina, který podle stanice BBC před lety dostala policie v San Francisku. V dopise stálo, že Morris zemřel v roce 2005 a Clarence Anglin o tři roky později. Autor se následně v dopise údajně snažil uzavřít s úřady dohodu. "Pokud v televizi oznámíte, že mě pošlete do vězení maximálně na rok a že mi poskytnete lékařskou péči, napíšu vám, kde přesně jsem," uvedl autor dopisu s tím, že je mu 83 let a trpí rakovinou. Analýza písma jeho totožnost tehdy sice neprokázala, ale ani nevyvrátila.
Ostrov je dnes historickou památkou a hojně navštěvovanou turistickou atrakcí. Kromě věznice samotné jsou zde k vidění zbytky původního vojenského opevnění a nejdéle fungující maják na západním pobřeží USA. Alcatraz je pod správou národních parků, území je totiž kolonií mořských ptáků a jiných vzácných živočichů.
