Neobyčejně obyčejná, popisuje očitý svědek výměnu špionů na Glienickém mostě

Neobyčejně obyčejná byla podle Rainera Schanze výměna špionů, která se v únoru 1986 odehrála na Glienickém mostě mezi Západním Berlínem a Postupimí v Německé demokratické republice (NDR). Schanz byl tehdy členem ochranky amerického velvyslance, a stal se tak očitým svědkem jedné z nejznámějších kapitol dějin studené války. Součástí výměny na "mostě špionů" byli i tři Čechoslováci, včetně agenta komunistické Státní bezpečnosti (StB) Karla Köchera, který se dnes dožil 90 let. Se zájmem Schanz sledoval i nedávnou výměnu vězňů mezi Ruskem a USA, která mu událost z 80. let připomněla, řekl bývalý osobní strážce v rozhovoru s ČTK a dalšími zahraničními novináři přímo u Glienického mostu.

"Zůstane to zapsané v dějinách. I když už nikdo z nás nebude na světě, na Googlu tuhle výměnu agentů vždycky najdete. Protože byla poslední a byla veřejná," řekl Schanz novinářům na lodi proplouvající pod Glienickým mostem.

Most přes řeku Havolu spojuje berlínskou čtvrť Wannsee a Postupim a do roku 1990 uprostřed něj vedla hranice mezi Západním Berlínem a komunistickou NDR. Špiony si na něm Východ a Západ vyměnily už v letech 1962 a 1985. Výměna z 11. února 1986, jejímž byl tělesný strážce Schanz svědkem, byla poslední velkou výměnou agentů za studené války. Československý agent Köcher spolu s manželkou Hanou a třemi dalšími agenty byl tehdy vyměněn za sovětského disidenta Anatolije Ščaranského a další tři osoby.

Schanz na místo výměny na Glienickém mostě doprovázel tehdejšího amerického velvyslance Richarda Burta. "Panoval ten den určitý neklid... ale ta doba byla obecně napjatá," řekl Schanz. Podle něj nikdo přesně nevěděl, kdy se výměna agentů na mostě odehraje, a proto byli na západoberlínské straně mostu novináři několik dní. Někteří měli na místě i obytné vozy.

Podle Schanze byla pozornost světové veřejnosti upřena především na Ščaranského, který se později stal v Izraeli ministrem a vystupoval pod jménem Natan. "Lidé z východoněmeckého Ministerstva pro státní bezpečnost mu dali větší kalhoty, ale nedali mu pásek, chtěli ho tak při výměně zesměšnit. Musel si kalhoty držet, aby mu nespadly," uvedl Schanz. Až po Ščaranském byli podle něj vyměněni přes hraniční čáru na Glienickém mostě, která byla kvůli sněhu sotva znatelná, další lidé. "A to bylo celé, bylo to vlastně neobyčejným způsobem obyčejné," dodal očitý svědek tehdejších událostí.

Čechoslovák Köcher byl od roku 1962 agentem komunistické StB, od roku 1972 ale působil uvnitř americké Ústřední zpravodajské služby (CIA), odkud předával informace jak do Prahy, tak sovětské tajné službě KGB. V USA byl ale odhalen a v roce 1985 odsouzen na doživotí. Köcher se narodil 21. září 1934 v Bratislavě, dnes se tedy dožil 90 let. Kromě něj a jeho manželky Hany byl tehdy součástí výměny ještě jeden Čechoslovák, Jaroslav Javorský, syn tenisty Jiřího Javorského, který se ovšem dostal opačným směrem, tedy z Východu na Západ.

Schanz říká, že se zájmem sledoval i nedávnou výměnu vězňů v Ankaře, která podle něj v mnohém připomínala to, co sám zažil v roce 1986 na Glienickém mostě. V srpnu si Rusko a Bělorusko na jedné straně a USA a další západní země včetně Německa na straně druhé vyměnily přes dvě desítky vězňů. Byli mezi nimi i američtí občané Evan Gershkovich, novinář listu The Wall Street Journal, a bývalý příslušník námořní pěchoty Paul Whelan či rusko-americká novinářka žijící v Praze Alsu Kurmaševová. Do Ruska se dostal mimo jiné usvědčený vrah a agent ruské tajné služby FSB Vadim Krasikov či agenti ruské rozvědky SVR Arťom a Anna Dulcevovi.

Berlínský rodák Schanz začínal svou kariéru jako řadový policista, později se dostal do útvaru, který měl na starosti ochranu důležitých osob. Za svou více než třicetiletou kariéru se staral o bezpečí kancléřů Willyho Brandta či Gerharda Schrödera a před odchodem do důchodu i kancléřky Angely Merkelové. V německých médiích je považován za odborníka na ochranu politiků, letos pro novináře například komentoval postup ochranky slovenského premiéra Roberta Fica, na kterého byl v květnu spáchán atentát. O svých zkušenostech Schanz napsal knihu s názvem Der Mann, der aus dem Schatten kommt (Muž, který přichází ze stínu). V rozhovoru se zahraničními novináři v Postupimi řekl, že z osob, které chránil, si lidsky nejlépe rozuměl se sociálnědemokratickým kancléřem Schröderem. Pikantní detaily ze zákulisí vysoké politiky ale Schanz vyprávět nechce. Osobní strážce - i když už je v důchodu - podle něj musí dál střežit soukromí osob, které mu důvěřovaly.