Pátého února 2003 předkládal americký ministr zahraničí Colin Powell v Radě bezpečnosti důkazy podepsané CIA, že Irák má zbraně hromadného ničení a udržuje svůj atomový program.
Hrdina z Vietnamu, ministr a generál v. v. ukazoval diplomatům Spojených národů jakousi ampuli, jejíž bakteriologický obsah by vraždil lidi ve velkém. V září o dva roky později, už na penzi, Powell, který řídil operace proti Noriegově Panamě (1989) a v době kuvajtské války předsedal sboru náčelníků generálních štábů jednotlivých zbraní americké armády (1989-1993), o sobě řekl, že "je ten, který jménem Spojených států předvedl světu falešné informace, a to navždy zůstane částí mého života".
Tvrdil tehdy, že satelitní snímky ukazují v Iráku náklaďáky s mobilními biologickými laboratořemi. Později řekl, že se "cítí strašně", že to bolelo a bolí i teď: "V tajných službách byli lidé, kteří věděli, že některé zdroje nejsou spolehlivé, a nic neřekli. To mne zničilo. Nezměrně mne to zklamalo."
Naopak George Tenet, tehdejší ředitel CIA, žádnou vinu na straně agentury neviděl.
V prosinci roku 2005 blahopřál Powell Muhammadu al-Barádaímu k Nobelově ceně míru pro Mezinárodní agenturu Spojených národů pro jadernou energii (IAEA) se sídlem ve Vídni, jíž předsedal. Rok předtím se ukázalo, že byl Egypťan Bushovou vládou sledován a odposloucháván.
Právník, diplomat a dlouho jeden z inspektorů IAEA v Iráku al-Barádaí totiž neustále před válkou upozorňoval Američany, že Irák "nic velkého" nemá.
Cesty inspektorů bývají nevyzpytatelné. Když mu mandát úředníka Spojených národů skončil, dostal ve Vídni od rakouského prezidenta řád za zásluhy a v rodné zemi na Nilu s ním začala protimubárakovská opozice počítat za svého prezidentského kandidáta za nemocného "Faraona".
Porada nahoře
Kuriózně mu roku 2005 blahopřála i Condoleezza Riceová, Powellova nástupkyně na ministerstvu. Britský premiér Tony Blair tak daleko tehdy nedošel.
Čtvrtého března 2006 na kanálu ITV na otázku, zda ještě pokládá rozhodnutí o válce za správné, premiér vyhýbavě řekl, že soud o tom vynesou jiní a "jste-li věřící, rozhodne o tom Bůh". Před rozhodnutím vést Británii do války proti "Chaldejským" se nicméně nepomodlil, jak uvedl. Ovšem o tři roky později prozradil, že se podobně jako George Bush o vstupu Británie do války přece jenom "s Bohem radil".
Muž, který po odchodu z politiky roku 2007 přešel z anglikánského vyznání na katolické a musel vypovídat před vyšetřovací poslaneckou komisí o okolnostech vstupu do mezopotamské války (2009), žádnou pochybnost nad svým rozhodnutím nepociťoval a pokládal ho za správné.
Bushův viceprezident Dick Cheney 16. března 2003 mluvil o "smrtelném potenciálu, který Saddám Husajn vyvinul a po léta užíval", a o "naprosté jistotě", kterou vláda Spojených států o iráckém nebezpečí má. Ani on dodnes neotočil a ani nemá důvod: kdeže loňské sněhy jsou...
Co není, může být
Hlavní důkaz tehdy zřejmě dodala britská služba s přispěním italské, jak se tvrdívalo: předala do Ameriky dezinformaci, že Husajn dováží uran ze saharského Nigeru.
Za důkaz posloužil papír s podpisem jistého ministra v Niamey, který v té době už ani nebyl v úřadu, a nevadilo, že vývoz smolincové rudy z Arlitu na severu Nigeru byl a dodnes je pod francouzskou vládní kontrolou, respektive státního koncernu Areva (do roku 2001 se divize těžby uranu jmenovala Cogema), jedna z vůdčích firem v branži.
Odtud povstala v Americe velká aféra Wilson a Plameová, o nichž bude řeč.
Také ministr obrany Donald Rumsfeld 4. října 2004 opožděně přiznal, že zbraně hromadného ničení v Iráku nebyly a nejsou. Měl tehdy špatný podzim, chtěl všechno vzít na sebe, mluvilo se o rezignaci, ale George Bush svého muže podržel. V prosinci 2005 převzal Bush sám odpovědnost za "důkazy" CIA.
"Je pravda, že se hodně informací tajných služeb ukázalo jako falešných. Jako prezident jsem za rozhodnutí jít do války odpovědný," prohlásil, nikoli však kajícně. Rozhodnutí o odstranění Saddáma Husajna totiž bylo správné, tvrdil s Tonym Blairem a dalšími válečníky, a to i po všech obětech a materiálních škodách, které napáchali.
