Novinářka a filmařka Tereza Engelová se po necelých dvou letech v Pákistánu vrátila domů. Situaci v zemi považuje za vážnou. V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ vypráví, proč podle ní chybí vůle bojovat s rozpínajícím se Talibanem.
V Péšáváru ozbrojenci zaútočili na konvoj vezoucí vybavení pro vojáky NATO v sousedním Afghánistánu. Byly takové útoky obvyklé?
Ano. Za posledních devět měsíců se jejich intenzita zvýšila natolik, že Američané zásobování několikrát přerušili. Dopravci začali stávkovat kvůli častým útokům v Chájbárském průsmyku na afghánsko-pákistánské hranici. Právě v okolí Péšáváru docházelo ke žhářským útokům na parkoviště, kde konvoje stály. Spojené státy utrpěly škody v milionech dolarů - jednou se talibáncům dokonce povedlo ukrást několik obrněnců humvee.
Jak moc se zhoršila bezpečnostní situace za dobu, kdy jste v Pákistánu žila?
Od února 2008, kdy jsem v Pákistánu začala žít nepřetržitě, se zhoršila významně. Především začaly únosy cizinců. Trend o to nebezpečnější, že lidi z ciziny unáší kriminální skupiny, které je až posléze prodávají radikálům. Taliban navíc začal praktikovat systém geril - ozbrojených skupin, které mají za cíl zabít co nejvíce lidí. V případě potřeby se jejich členové odpalují.
ČTĚTE TAKÉ: Talibanci jsou už jen 100 kilometrů od Islámábádu
Taliban se v Pákistánu snaží rozšířit své území
Příměří v údolí Svát znamená volné pole pro Taliban
Jaký má na tomto zhoršení podíl nová garnitura prezidenta Asifa Alí Zardárího?
I když po relativně demokratických volbách panovalo v zemi nadšení ze změny, postavení nové garnitury je slabé. Vláda nemá kontrolu nad armádou, ta řadu operací řídí sama. Není tajemství, že část vojáků podporuje Taliban. Zásadním problémem je, že vláda, místo aby řešila špatnou ekonomickou a bezpečnostní situaci, věnovala se svým vnitřním sporům v Pákistánské lidové straně a boji s Muslimskou ligou Nawáze Šarífa.
Jaký vztah k USA mají s příchodem Baracka Obamy Pákistánci?
Lidé si hodně slibovali od odchodu George Bushe, protože ten je považován téměř za satana. Nejsem si však jistá, nakolik je současná vláda spokojena s Obamovým postupem. Prezident USA si celkem pochopitelně klade podmínky. Za finanční pomoc chce vidět výsledky, tedy skutečný boj s extremismem. Pákistánská vláda by proti němu chtěla bojovat, fakticky ale nekontroluje armádu. Těžko tak bude plnit Obamovy požadavky. Je to začarovaný kruh.
Pákistán v rukou Talibanu? Je to možné
Myslíte si, že Taliban může ovládnout Pákistán? Poslední zprávy hovoří o tom, že je 100 kilometrů od hlavního města.
Podle zpráv bezpečnostních analytiků to možné je. Po tom, co Taliban získal kontrolu nad údolím Svát, chce ovládnout i další distrikty. V některých jim místní obyvatelé kladou odpor, vytvářejí vlastní domobrany, tzv. laškary. Bez pomoci armády, ale jejich šance nejsou velké. Například v oblasti Buneru se místním lidem podařilo Taliban ještě minulý měsíc zahnat. Teď přicházejí zprávy, že už Taliban Buner dostává pod kontrolu. Tahle oblast je vzdálená 96 kilometrů od Islámábádu, to už není legrace. Přestože má země jednu z největších armád na světě, nejde s teroristy do opravdového konfliktu. Nabízí se otázka, jestli vůbec chce tyto oblasti udržet.
Je za současné situace reálný rozpad státu na čtyři knížectví, jak spekulují někteří američtí analytici?
O tom se mluví již dlouho. Pákistán není etnicky ani jazykově jednotný, země má dva právní systémy. Například Balúčistán bojuje o samostatnost již dlouho, Severní oblasti se připojily teprve nedávno (1974, pozn.red.) a také chtějí větší samosprávu.
Jak se na nynější tažení Talibanu dívají obyčejní lidé? Stojí na jeho straně, nebo podporují vládu?
Tak devadesáti procentům obyvatel se samozřejmě nelíbí, že se nemohou bezpečně pohybovat na veřejnosti a teroristické útoky odsuzují. Vadí jim, že ani v donedávna klidném Islámábádu nemohou jít beze strachu na bazar. Zároveň si však skoro nikdo z obyčejných Pákistánců nepřipouští, že by za útoky mohl stát někdo z nich - vina je tak svalována především na Indy nebo dokonce na Izrael. Důležité je, že se mění postoj vlády - už nehovoří o cizincích páchajících násilí na pákistánském lidu, ale přiznává, že jde o vnitřní problém Pákistánu. Je na urdsky mluvících médiích, aby tento trend následovala, útočníky jasně označila za teroristy a nemluvila o nich jako o mučednících. To bohužel často činí.
Chtěla bych se vrátit, teď je však hlavní rodina
Co jste v Pákistánu dělala?
Mou hlavní náplní byla výuka na dívčí univerzitě v Rávalpindí, kde jsem učila mediální komunikaci a dokumentární film. Sama jsem měla v úmyslu také točit v Péšáváru, ale z bezpečnostních důvodů tento plán nakonec nevyšel.
Mohla jste cestovat po Pákistánu, nebo bylo bezpečnostní riziko příliš velké?
Ještě vloni se dalo cestovat po zemi relativně v pohodě, ovšem po útoku na hotel Marriot a říjnovém únosu polského inženýra v Attoku, dostali cizinci doporučení, aby do určitých oblastí, třeba do Péšáváru, vůbec nejezdili.
ČTĚTE TAKÉ: Podivný krok k míru? Pákistán zavede šaríu v údolí Svát
Pákistánský prezident: Nemáme právo prohrát s terorismem
Cítíte se po návratu klidněji, když jdete po ulici?
Rozhodně si užívám, že neustále nemyslím na hrozící nebezpečí. Nemusím přemýšlet o tom, jestli není projíždějící kamion plný výbušnin. Uvědomuji si, jak je to skvělé.
Máte chuť se do Pákistánu vrátit?
Určitě. Pro svoje studentky chci uspořádat letní filmovou školu, na což právě sháním grant. Vše se odvíjí od bezpečnostní situace v zemi. Řekla bych, že letošní a příští rok budou v tomto ohledu zásadní.
Co teď budete dělat? Vrátíte se do České televize?
Do České televize se nevrátím. Můj hlavní plán je teď rodina, protože čekáme s přítelem miminko. Určitě se chci ale dál věnovat i psaní a točení. Budu na volné noze. V budoucnu bych se určitě ráda do Pákistánu podívala znovu, jak jen to bude možné.
Foto: Reuters, Česká televize
