Plzeňští archeologové odhalili v Kyrgyzstánu pozůstatky sídel na Hedvábné stezce

Pozůstatky osídlení v místě, kudy procházela jedna z hlavních větví euroasijské Hedvábné stezky, odhalili v jižním Kyrgyzstánu vědci a studenti plzeňské katedry archeologie. Spolupracovali s místní Ošskou státní univerzitou. Díky objevené kuchyňské a stolní keramice a také pozůstatkům potravin získali svědectví o vysokých standardech každodenního života v průběhu více než dvou tisíciletí, řekla dnes ČTK mluvčí Západočeské univerzity (ZČU) Andrea Čandová.

V dříve neprobádané stepní oblasti, která byla po tisíciletí kontaktní zónou mezi kulturami usedlých zemědělců a kočovníků, zkoumali několik týdnů způsoby obživy a proměňující se přírodní prostředí. Přes 20 neznámých archeologických lokalit, objevených díky dálkovému průzkumu Země, umožnilo určit polohu osídlení od 2. tisíciletí před naším letopočtem až do poloviny 1. tisíciletí našeho letopočtu.

"Rostlinná část jídelníčku zahrnovala ječmen, pšenici, proso s luštěninami a velmi bohatý sortiment ovoce - jablka, švestky, broskve, ořechy, vinná réva a pistácie. Obrovský soubor zvířecích kostí dokládá nejen značnou konzumaci masa, ale také velký význam chovatelství dobytka v ekonomice, který doplňoval třeba lov kozorožců," řekl vedoucí expedice i plzeňské katedry Pavel Vařeka.

Odkryv se soustředil na lokalitu Ak-Džar, 20 kilometrů od Oše, která byla vstupní branou do náročného vysokohorského úseku Hedvábné stezky mezi Ferganou v Kyrgyzstánu a Uzbekistánu a Tarimskou pánví v severozápadní Číně. "Obchodní karavany tam musely překonat horské hřebeny převyšující i 3000 metrů nad mořem," řekl Vařeka. V Ak-Džaru se podle něj dochovalo sedm sídlištních pahorků, tzv. tepe, z doby mezi 2. stoletím před naším letopočtem až 5. stoletím našeho letopočtu. Tvořily součást rozsáhlého sídelního areálu o ploše téměř 100 hektarů. Sondáže také odhalily zástavbu jednoho z pahorků, jehož osídlení ukončil katastrofální požár, dodal.

Podle archeologa Tomáše Tesaříka tvořil uměle navršený pahorek v Ak-Džaru kontrolní bod stezky. Na úpatí objevili také pohřebiště s bohatou výbavou tvořenou hlavně šperky, mincemi a zbraněmi. Jeho zánik datovali do klimatické změny na prahu středověku. Místo pak využívaly kočovnické komunity jako zimoviště až do nucené sovětské kolektivizace ve 20. století.

Kyrgyzské nálezy zpracovávají studenti a pracovníci univerzit v polní laboratoři v Kyrgyzstánu. Následně budou uloženy v muzeu v Oši. Náročné konzervace vzácných artefaktů se provádějí v Plzni ve spolupráci se Západočeským muzeem. Výzkumné expedice v Kyrgyzstánu podniká katedra archeologie ZČU od roku 2019 s přírodovědci z Akademiemi věd ČR a Kyrgyzské republiky a s ošskou univerzitou. Vrátí se tam příští rok. Podle Tesaříka se západní Evropa poslední roky velmi intenzivně zaměřuje na výzkumy ve Střední Asii, zatím ale jde o izolované projekty.