Základní údaje o potopení trajektu Estonia, při kterém před 30 lety, 28. září 1994, zahynulo 852 lidí:
- Potopení trajektu Estonia, při kterém v noci na 28. září 1994 zahynulo 852 lidí, je největší námořní katastrofou v Evropě od konce druhé světové války. Z 989 pasažérů a členů posádky se z chladných vod Baltského moře podařilo zachránit 137 lidí. Estonie plula z Tallinu do Stockholmu a podle oficiální zprávy se potopila poté, co jí v bouři kvůli nedostatečné údržbě upadl přední příklop a voda se přes otevřenou příď dostala na palubu s auty.
- Desetipalubové a 160 metrů dlouhé plavidlo se na svou poslední pouť vydalo večer v 19:15 místního času. Na palubě modrobílé lodi bylo tou dobou 38 kamionů, dva autobusy, 34 aut a 803 pasažérů, většinou Švédů, spolu se 186 členy posádky. O vyplutí na moře, na němž vichr o síle osmi stupňů Beaufortovy stupnice zvedal vlny, rozhodl kapitán Arvo Andersson. Krátce po půlnoci vlnobití zesílilo a technik zjistil, že na spodní autopalubu zatéká mezerou v odklápěcí přídi, kudy vozy do plavidla najely. Námořníci se pokusili otvor ucpat matracemi a spustili čerpadla.
- V 00:45 se ovšem ozvala dutá rána, kdy se patrně vrata utrhla. Řada vyděšených cestujících vyběhla na palubu a radista vysílal nouzový signál, loď už se v tu dobu znatelně nakláněla. Podpalubí plné vody pak převrátilo trajekt na bok a když hodiny ukazovaly 01:50, ozvala se posádka naposledy. Desítky lidí se nestačily ani probudit ze spánku. Asi 250 osob naskočilo do člunů nebo si navléklo záchranné vesty. Ve studené o teplotě asi deset stupňů však neměli velkou šanci. Za půl hodiny připlul k místu tragédie jiný trajekt, ve tři hodiny dorazil první vrtulník.
- Zachránit se podařilo jen 138 lidí, z nichž jeden zemřel v nemocnici. Během následujícího měsíce bylo z moře vyloveno 93 mrtvých těl, ostatky 94. oběti byly nalezeny rok a půl po katastrofě. Ostatní oběti zůstaly pohřbeny v mezinárodních vodách; švédská vláda navrhla betonové zakonzervování vraku. Smlouva mezi Švédskem, Finskem, Estonskem, Lotyšskem, Dánskem, Ruskem a Británií, jejichž obyvatelé jsou mezi oběťmi, místo prohlásila za nedotknutelné. Zákaz se ale týká jen signatářských zemí, takže k vraku se dostalo již pár "nezvaných hostů".
- Vrak se nachází u pobřeží na jihozápadě Finska v hloubce 80 metrů. Z 852 obětí jich pocházelo nejvíce ze Švédska (501) a z Estonska (285), celkem mělo své občany mezi oběťmi 17 zemí světa.
- Trajekt byl postaven v německé loděnici Meyer v Papenburgu v letech 1979 až 1980. Původně se jmenoval Viking Sally (1980 až 1990), poté Silja Star (1990 až 1991), Wasa King (1991 až 1993) a nakonec Estonia.
- Teorií o příčině nehody se objevila kromě oficiální zprávy celá řada. Kromě mezinárodního zločinu a pašování drog či plutonia se hovoří i o mstě tajných služeb za to, že se v Estonii odvážel z Pobaltí do Švédska vojenský materiál. Koncem roku 2004 vyšla najevo informace (v lednu 2005 soudem potvrzená), že v trajektu Estonia se 15 a devět dnů před katastrofou vojenský materiál opravdu přepravoval - údajně se jednalo o ruskou či někdejší sovětskou vojenskou elektroniku z Pobaltí.
- O těchto tajných transportech věděla i švédsko-finsko-estonská vyšetřovací komise, ustavená krátce po neštěstí, která je však v závěrečné zprávě v roce 1997 zamlčela. Podle komise se Estonia potopila kvůli konstrukční chybě, jež se jí stala osudnou v prudké bouři, a kvůli nedostatečné údržbě (Estonia byla v provozu 14 let). Zjistilo se také, že majitel lodi, estonsko-švédská firma Estline (v níž měla majetkovou účast i estonská vláda), se pokusil utajit několik technických nedostatků v ukotvení téměř šedesátitunových vrat. Na vině byla podle komise i posádka, která podcenila vážnost situace.
- Odborníkům se dosud nepodařilo objasnit, proč šla Estonia ke dnu tak rychle - za necelou hodinu. "Trajekt ale nemůže jít tak rychle ke dnu jen proto, že se na autopalubu dostane voda," napsal například profesor Olle Rutgersson z Göteborgu, podle něhož nelze vyloučit ani výbuch. O explozi se prý zmiňovala i řada z přeživších a i potápěči nalezli ve vraku otvory, které podle britských expertů nemohly být způsobeny jinak než explozí.
- Další vyšetřování se uskutečnilo poté, co televizní dokument z roku 2020 obsahoval videozáznam z místa vraku, který ukázal dříve nezmapované díry na pravoboku. Úřady uvedly, že vrak má díru dlouhou asi 22 metrů a vysokou čtyři metry, která se stala viditelnější v důsledku změn na mořském dně. Podle loni ukončeného estonského vyšetřování díra zřejmě vznikla při nárazu plavidla na dno. Letos v únoru pak oznámila i švédská prokuratura, že považuje případ trajektu Estonia uzavřený.
