Sesazení etiopského císaře Haileho Selassieho I. 12. září 1974 začala v této africké zemi vláda komunistické Prozatímní vojenské správní rady (Derg) s podporou SSSR. V zemi zároveň vypukla občanská válka, ve které proti sobě bojovala vládní armáda Dergu s pomocí socialistických států a vojáků Kuby proti povstalcům zejména z Etiopské lidové revoluční demokratická fronty (EPRDF) a Eritrejské lidové osvobozenecké fronty (EPLF).
Válka skončila po 16 letech a osmi měsících 28. května 1991 vítězstvím povstalců a vyžádala si 230.000 až 1,4 milionu mrtvých, z toho údajně až milion v důsledku hladomoru. Posléze se osamostatnila Eritrea (nezávislost vyhlásila 24. května 1993), čímž Etiopie, nyní s asi 110 miliony obyvatel po Nigérii druhý nejlidnatější africký stát, ztratila přístup k moři.
Dlouhá staletí bylo hlavním zdrojem obživy v zemi zemědělství a v 60. letech 20. století se začaly objevovat požadavky na pozemkovou reformu a rozdělení půdy. Spolu s kombinací ozbrojených hnutí odporu v Eritreji na severovýchodě země byla císařská vláda začátkem 70. let notně oslabena.
V únoru 1974 pak začala vzpoura v císařské armádě zejména kvůli nízkým platům a v červnu vznikla z vojenských a policejních složek levicová rada Derg na čele s Mengistu Haile Mariamem, která následně 12. září svrhla císaře (vládl od listopadu 1930) i císařskou vládu.
V listopadu 1974 se pak konala masová poprava 68 vysokých úředníků bývalého císařství včetně nástupce trůnu prince (vnuk císaře) prince Eskindera Desty, dvou premiérů, 15 ministrů či 18 generálů. V března 1975 pak Derg oficiálně zrušil monarchii i celé etiopské císařství a začal zavádět marxisticko-leninský systém spolu se znárodněním veškerého majetku. Země se začala oficiálně nazývat Socialistická Etiopie.
Císař Haile Selassie I. zemřel v srpnu 1975 v malém bytě uvnitř svého paláce ve věku 83 let. Oficiální zdroje připisovaly jeho smrt přirozeným příčinám způsobeným operací prostaty, později se však objevily informace, které naznačovaly, že byl zabit uškrcením ve své posteli na příkaz vojenské vlády.
V roce 1976 pak Derg zahájil kampaň s názvem Rudý teror, která byla násilnou politickou represí zaměřenou především proti EPRDF. Vystupňovala se po únoru 1977, kdy byl při pokusu o státní převrat odstraněn dosavadní vůdce Dergu Teferi Benti a na jeho místo nastoupil Mengistu Haile Mariam. Ve válce byly používány brutální taktiky včetně hromadných poprav, vražd, mučení a věznění bez soudu, za Rudého teroru zahynulo do března 1978 na 800.000 lidí.
Na začátku 80. let pak zemi zachvátil hladomor, který si vyžádal na milion obětí. A v září 1987 byla vyhlášena Etiopská lidově demokratická republika a Mengistua Haileho Mariama zvolilo Národní shromáždění prezidentem.
Další boje mezi Tigrejskou lidovou osvobozeneckou frontou a vládními vojáky vypukly v lednu 1990, k tigrejským povstalcům se brzy přidala i povstalecká Eritrejská lidová osvobozenecká fronta (EPLF). V rukou vládních vojsk zůstalo v Eritreji posléze pouze její hlavní město Asmara. V březnu 1990 odešli z oblastí bojů sovětští poradci, armáda poté začala před povstalci ustupovat. V červnu přiznal prezident Mengistu Haile Mariam neúspěch svého režimu a prohlásil, že Etiopie je na pokraji zkázy. Za hlavního viníka krachu označil pokračující boje se separatisty v provinciích Eritrea a Tigre.V květnu odstoupil a uprchl ze země, ukryl se na své farmě u Harare v Zimbabwe, kde dostal politický azyl.
Povstalecká EPLF dobyla v květnu i metropoli Eritreje Asmaru, čímž ovládala prakticky celé území tohoto státu. A na konci května ovládli povstalci Addis Abebu a tím převzali státní moc. Prozatímním prezidentem byl prohlášen šéf EPRDF Meles Zenawi, povstalci z EPLF vytvořili v Eritreji prozatímní vládu. Ta posléze rozpustila bývalou vládní Dělnickou stranu Etiopie a zakázala její další činnost.
V dubnu 1993 se v Eritreji se konalo referendum o nezávislosti provincie Eritrea na Etiopii, voliči se vyslovili pro nezávislost, kterou Eritrea vyhlásila 24. května 1993. V prosinci toho roku začal proces s 45 představiteli bývalé marxistické vlády, kteří byli souzeni za zločiny proti lidskosti, za genocidu, vraždy nejméně 1823 lidí včetně císaře Haile Selassie, 60 jeho ministrů a příslušníků etiopské aristokracie, vyvraždění tisíců nevinných obyvatel a z odpovědnosti za hladomor a občanskou válku, která zdevastovala Etiopii.
Soud v prosinci 2006 shledal bývalého marxistického diktátora Mengistu Haileho Mariama vinným z genocidy, vražd a zločinů proti lidskosti, odsouzeno bylo i více než 70 významných členů jeho režimu. Mengistu byl odsouzen v nepřítomnosti na doživotí (11 dalších osob jeho režimu též odsouzeno na doživotí, 47 jiných na tresty odnětí do 25 let vězení), a posléze, v květnu 2008, k trestu smrti. V červnu 2011 pak prezident Girma Wolde-Giorgis zmírnil trest 23 odsouzených k trestu smrti na trest doživotního vězení. Netýkalo se to ale bývalého diktátora Mengistu Haileho Mariama, ale například člena Dergu a "tirgejského řezníka" Legesseho Asfawa, bývalého viceprezidenta Fissehy Desty či bývalého premiéra Fikreho Selassieho Wogderesse.
Sedmaosmdesátiletý Mengistu žije od roku 1991 jako politický exulant v Zimbabwe.
