Prvními, komu se podařilo se vzducholodí vzlétnout a vrátit se na místo startu, byli francouzští vojenští vzduchoplavci Charles Renard a Arthur Krebs. Dokázali to se vzducholodí vlastní konstrukce pojmenovanou La France, která se na průkopnický let vydala 9. srpna 1884 nedaleko Paříže. Během něj vystoupala až do dvacetimetrové výšky, dosáhla maximální rychlosti 20 kilometrů za hodinu a necelých osm kilometrů urazila za 23 minut.
Neztužená vzducholoď - tedy vlastně balón doutníkového tvaru, který nemá kostru nebo pevný kýl - byla dlouhá 50 metrů a poháněl ji elektromotor o výkonu devíti koňských sil, který byl napájen proudem ze 32 článků vážících dohromady 400 kilogramů. Elektrický pohon v kombinaci se sedmimetrovou vrtulí sice dokázal plavidlo dostat zpátky na místo startu, nesměl ale foukat příliš silný vítr. Po letu ze začátku srpna 1884 La France vzlétla ještě šestkrát, celkem pětkrát se vrátila tam odkud odstartovala.
Skutečně využitelné vzdušné plavidlo se ale objevilo až na přelomu 19. a 20. století v Německu díky zarputilosti hraběte Ferdinanda von Zeppelina. Ten přitom zvolil perspektivnější vyztuženou verzi, pro pohon vzducholodi místo elektromotoru limitovaného těžkými bateriemi vybral motor spalovací. Na úsvitu první světové války Zeppelinovy stroje brázdily evropské nebe, krátké období největší slávy vzducholodí přišlo ve 30. letech minulého století. Pak ale jejich roli převzaly praktičtější stroje těžší vzduchu.
