Od americké invaze do Iráku se bezpečnostní situace Izraele komplikuje. V Libanonu významně stouplo sebevědomí Hizballáhu, íránského spojence, Gazy se zmocnila radikálnější část palestinských Arabů, narostla agresivita Íránu.
Letošní arabské nepokoje sice ještě k žádné systémové změně nevedly, ale s případnou jistou dávkou demokratizace okolních režimů dostanou protižidovské nálady vládní oporu.
Egyptští vojáci i jordánský král na svých dohodách s Izraelem stojí. Není jasno, zda nástupce Asada v Sýrii nebude snad radikálněji protiizraelský, není jasno, na jaké vlně se povezou turečtí islamisté v podpoře svých arabských "bratří".
K tomu všemu povstává další riziko přímo doma v Izraeli. Spojené národy podle své studie, která je v souladu se závěry Světové banky a Mezinárodního měnového fondu, konstatují, že palestinští Arabové splňují základní předpoklady pro vyhlášení plně nezávislého státu.
V dubnu se tak dostal proces jednostranného vyhlášení státu, jak od předloňska slibují Arabové, do ostřejší fáze. V září chtějí požádat Spojené národy o uznání republiky v Předjordánsku a Gaze.
Úřad zvláštního koordinátora OSN pro mírový proces na Předním východě a jeho koordinátor Nizozemec Robert Serry si jsou jisti, že palestinská samospráva dokáže vládnout, řídit se zákony a lidskými právy, že zvládá oblasti výživy a výroby, vzdělání, zdravotnictví, kultury, sociální ochrany, infrastruktury a zásobování vodou.
HDP soustavně roste, samospráva izraelského protektorátu dokáže podle OSN sestavit rozpočtový plán, usiluje o svobodu medií, transparentnost a zmírňování korupce; což je asi z toho všeho nejrozporuplnější konstatování.
Zákulisní jednání
Vysoká diplomacie se za kulisami arabského jara palestinskou nezávislostí intenzivně zabývá. Hillary Rodhamová Clintonová hovořila o "obnoveném angažmá americké vlády v celistvém izraelsko-arabském mírovém procesu" s tím, že ve světě neexistuje žádná náhrada za "aktivní roli Ameriky".
Američané s evropskými spojenci si myslí, že k vyhlášení lze dospět jen na základě jednání s Izraelem, ale Netanjahuova vláda na návrat k hranicím z roku 1967 nemá ani pomyšlení a určitě ne na to, aby se dělila o Jeruzalém nebo povolila přímé hranice arabského státečku s Jordánskem.
Premiér palestinské samosprávy Salám Fajjád jednal 14. dubna o finanční podpoře pro vznik státu v Bruselu. Požaduje na odstartování pět miliard dolarů a jednat o jeho počtech by měla v Paříži v červnu mezinárodní konference dárců.
Třebaže zpráva komise OSN konstatuje, že stát je životaschopný sám od sebe...
Mahmúd Abbás, kterého mocnosti uznávají za hlavu palestinskoarabské samosprávy, ačkoli k tomu od loňského ledna nemá mandát, objíždí Evropu, aby lobboval za nezávislost. Ve čtvrtek ho podpořil Nicolas Sarkozy, když arabského učence s diplomem z Moskvy a bojovým jménem Abú Mázin přijal v Elysejském paláci.
Autor rigorózní práce "Svjazi meždu sionizmom i nacizmom" (1982) spokojeně navázal na březnový výrok předsedy Sarkozyho vlády Françoise Fillona týkajícího se letošního arabského jara, že "rok 2011 bude také rokem vytvoření palestinského státu".
Netanjahuova vláda také objíždí spojence, aby se ujistila, že jednostranné provolání nepodporují. V izraelských novinách se objevovaly komentáře varující před zářijovým příchodem palestinského tsunami...
P. S.: Pro toho, kdo dočetl až sem, bonus bez komentáře: konzultantem Abbásovy práce o propojení židovských nacionalistů s nacisty byl známý sovětský arabista Jevgenij Primakov, za Jelcina šéf ruské rozvědky a na několik měsíců ministr zahraničí a také předseda vlády.
