První vysoce postavení návštěvníci, kteří v červenci přijeli na toto místo Hedvábné stezky, byli dva důvěrníci Vladimira Putina. Nemáte nějaké pozemky, kde by mohly být umístěny ruské jednotky - řekněme s nějakou pěknou železnicí?
Brzy poté se tu ukázal vysoký americký diplomat. Můžeme udělat poslední retuše na té dohodě o udržení naší vojenské základny u vás? A můžeme pro vás udělat něco jiného?
Hornatý středoasijský Kyrgyzstán, který byl dlouho uchazečem o titul nejobskurnější bývalé sovětské republiky, se náhle stal žádaným, píše americký list International Herald Tribune (IHT).
Jeho nečekaný vzestup na mezinárodní scénu vypovídá hodně o tom, jak válka v Afghánistánu, boj o politický vliv v bývalém Sovětském svazu a soupeření o kontrolu nad bohatými zásobami ropy a plynu ve Střední Asii mění priority světových vojenských a hospodářských obrů.
Kyrgyzstán je jediná země na světě, která hostí zároveň americké i ruské vojenské základny, a obě velké mocnosti se snaží svou přítomnost zde udržet nebo prohloubit. To částečně vysvětluje, proč nikdo veřejně neodsoudil autoritářskou politiku kyrgyzského prezidenta Kurmanbeka Bakijeva, který minulý týden snadno získal další mandát ve volbách, které jeho protivníci označili za zmanipulované.
Spojené státy si myslí, že musejí mít ve Střední Asii velkou vojenskou základnu na podporu mise NATO v Afghánistánu, a zvlášť teď, když se zásobovací cesty přes Pákistán staly nebezpečnými. Americké stanoviště na předměstí kyrgyzské metropole Biškeku se hemží nákladní letadly C-17 a tankovacími KC-135, která snadno dosáhnou afghánského vzdušného prostoru a za letu tam doplňují pohonné hmoty bojových letounů. Základnou měsíčně projde 30 tisíc vojáků.
Manas? Špionážní centrum
Tyto jednotky a letouny vyvolávají hluboký neklid v Kremlu, který se, nakonec neúspěšně, pokusil Bakijeva přesvědčit, aby Američany vyhodil. Střední Asie je bývalé území Moskvy a její nynější zadní dvorek a Kreml budí dojem, jako by tu měl zvláštní práva, o přání ovládat přírodní zdroje této země nemluvě.
Nejvýznamnější země se ve Střední Asii dlouho svářily. Ale nynější stav věcí je něco víc než aktualizovaná Velká hra, ona bitva 19. století mezi Británií a Ruskem o nadvládu nad touto oblastí. Tentokrát je dynamika složitější, hráčů je víc a víc je i ve hře.
V posledních měsících byly kyrgyzské vojenské základny předmětem třenic, zvlášť ta americká na okraji hlavního města, zřízená v prosinci 2001 po americkém vpádu do Afghánistánu.
Rusové pravidelně naznačovali, že na základně, která je na mezinárodním letišti Manas, se dějí nepravosti; státem kontrolovaná ruská média zveřejňovala pověsti, že základna je střediskem pašování heroinu, prostitutek, dětí, dokonce i částí těl. Ruská televize uvedla, že základna je velký špionážní komplex.
Američtí vojenští činitelé v Kyrgyzstánu v reakci na tato obvinění obracejí oči k nebi. Říkají, že udržují zdvořilé, i když řídké styky se svými místními ruskými protějšky, soustředěnými na ruské základně nedaleko hlavního města.
Diktátor není diktátor a základna není základna
Kyrgyzstán se stal žádanou lokalitou částečně proto, že jeho společnost je relativně otevřená a že jeho vláda je sice autoritářská, ale ne tolik jako vlády jeho sousedů.
Prezident Bakijev je si zřejmě velmi dobře vědom, že o jeho zemi je zájem. Když v únoru v Moskvě dostával zhruba dvě miliardy dolarů pomoci, slíbil, že americkou základnu zavře. Považovalo se to za mistrovský tah Kremlu. Zpětně to vypadá, že opracovával obě strany. Chtěl víc peněz od Američanů a zároveň si chtěl zachránit tvář, aby to nevypadalo, že povolil, a v červnu dosáhl obojího. Nájemné za Manas stoupne ze 17 milionů dolarů ročně na 60 a Kyrgyzstán má dostat víc než 100 milionů v jiné formě.
Podle nového ujednání se z Manasu stalo "tranzitní středisko" a američtí činitelé už o něm nemluví jako o "základně", patrně aby to nevypadalo, že je stálá.
Ať už byl Kreml Bakijevovým obratem rozhněván nebo ne, reagoval rychle. Tento měsíc vyslal premiér Putin k Bakijejovi svého náměstka Igora Sečina a ministra obrany Anatolije Serďukova. Poselství: Chceme další základnu.
Dohoda se čeká brzy. Její vojenská potřebnost není úplně jasná, ale o tu možná nejde. "Je to symbolická akce. Je v tom symbolika přítomnosti Ruska, symbolika jeho velikosti, symbolika zvedání se z kolen. Je to nostalgie po impériu," řekl prominentní specialista na Střední Asii Sergej Panarin.
Foto: Profimedia, Wikimedia Commons, US Air Force, ČTK, AP, Reuters
