Kavkaz i Kyjev
Po muslimech se Rusové bojí i teroristů z Ukrajiny

Je tomu deset let, co se ruské speciální síly a vojáci pokusili 3. září 2004 osvobodit v Beslanu v Severní Osetii kolem 1200 žáků a jejich rodičů, kterých se v tamní škole zmocnili čečenští islamisté. Zjevně nepříliš profesionální a zpackaná akce skončila masakrem nejméně 330 civilistů, většinou dětí. Nad krvavou událostí se ještě i dnes vznáší pachuť utajovaného a četné otazníky. Přesto se Rusové cítí bezpečnější před teroristickými útoky než dříve. Aktuální hrozbou jsou pro ně i paramilitantní jednotky z Ukrajiny.

Tvrdí to v komentáři politolog Gevorg Mirsajan v ruském magazínu Russia Beyond the Headlines (RBTH). V tradičních ohniscích krize, jako je Kavkaz, vládne (relativní) klid. Při zpětném pohledu na beslanskou tragédii se Rusům zdá, že se můžou před terorem cítit bezpečně a že tak velký teroristický útok už není možný. 

To ale podle Mirsajana neznamená, že riziko teroristických útoků v Rusku už neexistuje. Jenom se změnilo a stalo se z něj ne každodenní, ale potenciální nebezpečí.

Bezprostřední nebezpečí terorismu páchaného čečenskými, dagestánskými nebo ingušskými bojovníky většina občanů necítí. Vyplývá to z průzkumu Všeruského centra pro výzkum veřejného mínění (VCIOM). V současnosti má z teroristických útoků strach necelých třináct procent Rusů, což je o dvě procenta méně než loni a o celých 75 procent než roku 2004.

Tehdy, v čase masakru v Beslanu, považovalo terorismus za největší problém Ruské federace osmdesát procent dotázaných. Takové vnímání občany potvrzují vzhledem k nynější situaci v krizových oblastech i experti.

"Teroristické aktivity na Severním Kavkazu roku 2014 ochably," říká v RTBH ruský odborník na Kavkaz Nikolaj Silajev. Je pro to více důvodů. Mnoho bojovníků bylo podle Silajeva zabito nebo jsou ve vězení. Zvláště aktivní byly v tomto směru tajné služby před zimní olympiádou v Soči. Potvrzuje to i šéf Federální služby bezpečnosti (FSB) Alexander Bortnikov.

V první polovině roku 2014 prý bylo zabito 130 teroristů, z nich 21 velitelských kádrů. FSB odhalila a zničila 160 opěrných bodů a skrýší zbraní teroristů. Podle Bortnikova je ale pokles zločineckých aktivit třeba přičíst i snahám úřadů s teroristickými bojovníky jednat a nabízet jim kupříkladu rehabilitační programy.

Navíc, část militantů si našla jiné působiště, třeba v Sýrii nebo Iráku.

Snižování napětí v centru Ruska se promítá i do politiky některých autonomních republik. Sílí jejich vůle integrovat se do Ruské federace. Čečenský prezident Ramsam Kadyrov se třeba snaží dokázat své sympatie všeruské myšlence humanitární pomocí trpícímu obyvatelstvu na jihovýchodě Ukrajiny.

Přesto na severu Kavkazu existují faktory nejistoty, které by mohly znovu vyostřit tamní situaci a zvýšit teroristické nebezpečí.

Zástupci ruských tajných služeb se obávají, že Gruzie by mohla pokračovat v politice destabilizace, kterou inicioval někdejší gruzínský prezident Michail Saakašvili jako asymetrickou odpověď na ruskou podporu odštěpenců v Abcházii a Jižní Osetii.

Ruští politologové ale považují toto nebezpečí za neodůvodněné. Mimo jiné proto, že Rusko ohrožené hranice dobře chrání. Dnešní Gruzie prý navíc nemá ani zájem, ani zdroje na to, aby mohla Severní Kavkaz destabilizovat.

Naopak, vláda v Tbilisi se snaží o normalizaci vztahů s Moskvou a aktivně podporuje boj s terorismem. Ukázaly to i zimní olympijské hry v Soči.

Mnohem vážnější nebezpečí přichází z Blízkého východu, kde v řadách Islámského státu (IS) bojují i ruští občané. Ruský arabista Leonid Izajev odhaduje jejich počet na čtyři sta až šest set. To je přibližně tolik, kolik je v IS dle mínění tajných služeb v Londýně lidí s britským pasem.

Podobně jako státy v západní Evropě se i Moskva obává, že tito zabijáci a vrazi se jednou začnou vracet do Ruska a že můžou díky svým bojovým zkušenostem vážně destabilizovat tamní situaci. Obavy se vážou hlavně k Severnímu Kavkazu, Tatarstánu a Krymu.

Někteří politologové se nicméně domnívají, že tito džihádisté budou největší nebezpečí znamenat pro postsovětské republiky ve Střední Asii. I proto, že tamní úřady a bezpečnostní složky nedosahují zdaleka takových kvalit jako ruské. To by následně znamenalo hrozbu i pro Rusko, a sice fatální.

Postupující islamizace a destabilizace centrální Asie by radikalizovala i muslimy v Rusku. A protože mezi ním a zeměmi Střední Asie existuje bezvízový styk (s jistými omezeními), mohli by se islamisté poměrně snadno dostávat na ruské území.  

Vážné nebezpečí představuje i pokračující radikalizace situace  na Ukrajině, neboť politické, nacionalistické procesy velmi ztěžují operativní situaci ve třech federálních oblastech, vysvětluje ruský generální prokurátor Jurij Čajka. V těchto oblastech nyní existuje zvýšené nebezpečí terorismu. Problémem tam jsou i ilegální přeprava zbraní a nekontrolovaná migrace.

Výbušné je, že ukrajinský stát ztratil část svého mocenského monopolu ve prospěch řady dobrovolnických, paramilitantních, zčásti fašizujících jednotek a také soukromé armády oligarchy Ihora Kolomojského. Tyto nestátní struktury považují Rusko za svého hlavního nepřítele a z jejich řad zněly výzvy k anexi příhraničních ruských území.

Existuje proto nebezpečí, že i kdyby se ukrajinský prezident Petro Porošenko dohodl s proruskými separatisty na příměří, zmínění militanti ho budou ignorovat, povedou dále svou vlastní válku a budou nejrůznějšími způsoby útočit na ruské cíle.

Jejich znalost ruštiny a bezvízový styk jen usnadní jejich možné pronikání na ruské území. Navíc mají přístup k moderním a velmi nebezpečným zbraním. Ukrajinská vláda schválila do jejich výzbroje také protiletadlové raketové systémy nebo jaderný materiál.

Obecně vzato je však nebezpečí, jež vychází z Ukrajiny a Blízkého východu, zatím jen teoretické. Rusko má dostatek času, aby se s tímto nebezpečím vypořádalo, uvádí Mirsajan v RBHT.

Přirozeně že nejlepší by byla spolupráce se Spojenými státy a Evropou, pro které znamená islamizace Střední Asie rovněž nebezpečí (kdysi tomu tak úplně nebylo). Islamizace tohoto regionu ohrožuje i vývoz ropy a plynu na Západ.

Historie nabízí mnoho pozitivních příkladů spolupráce mezi ruskými a západními tajnými službami. Vycházíme-li ovšem ze současné situace, není na plodnou kooperaci ani pomyšlení.