Po léta ho hledal Interpol i zvláštní služby několika států, včetně amerického Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI). Připisovaly se mu zločiny, podvody, obchodování se zbraněmi i s lidmi, pašování narkotik a kuplířství, jakož i záhadné zprostředkování dodávek ruského a turkmenského plynu do Evropy. Legendárnímu mafiánovi Semjonu Mogilevičovi spadla klec.
Ale klidně si žil v Rusku, dříve v Německu, Británii, Maďarsku, v USA, Izraeli a na Ukrajině. Má několik občanství, několik manželek, několik identit. Zdál se být nepolapitelný a obeznámenější s mocnými světa než lecjaký šéf státu.
Nakonec se kmotr postsovětské mafie dostal za mříže za neplacení daní, stejně jako americký gangster Al Capone. Semjona Mogileviče zatýkalo v Moskvě 43 po zuby ozbrojených agentů. První zatčení, ještě v 70. letech za veksláctví, bylo mnohem skromnější.
Do rodného Kyjeva se vrátil po studiu ekonomiky ve Lvově - protože Židé, zvláště bez konexí, se na kyjevské školy nedostali. Po návratu se Mogilevič vrhl na obchod s valutami a zlatem. "Přátelil jsem se se synem tehdejšího prvního tajemníka," chlubil se před časem. "Ale Ščerbickij nechtěl, aby se syn stýkal s podezřelými živly."
Poprvé za mřížemi
Mogilevič byl za nezákonný nákup zlaté mince odsouzen na tři roky. Za mříže se rychle vrátil, když napálil známého kyjevského řezníka starým trikem - zprostředkovával prodej dolarů od konžského diplomata, za kterého se vydával jeden africký student. Když řezník zaplatil, student a Mogilevič se vypařili. Dostal čtyři roky. Pak si dával větší pozor. Podváděl hlavně rodáky, kyjevské Židy, kteří se vystěhovávali do Izraele.
V roce 1985 odjel do Moskvy, kde využil perestrojky k založení soukromého družstva Arbat International, přepravujícího zboží. Se známostmi v Oděse dostal přes hranice to, co jiní nedokázali ani vyvézt, ani dovézt. Semjon si najímal celé lodě a podplácel celníky. Možná ho využívaly tajné služby, a nejen sovětské. To by vysvětlovalo jeho nedotknutelnost.
Stále se pohyboval mezi Moskvou a Kyjevem. V obou městech měl jednu ženu. Prý vůbec nežárlily. A jeho firma sponzorovala moskevskou policii, což byla kamufláž pro uplácení za beztrestnost a ochranu.
Nevěstince pro Maďarsko a zbraně pro Jugoslávii
Jako statisíce sovětských Židů i Mogilevič v roce 1990 emigroval do Izraele, ale rychle se přestěhoval do Maďarska, kde se oženil s třetí ženou. V Budapešti vlastnil síť nevěstinců.
Počátkem 90. let Mogilevič jako rezident ruské mafie v Itálii zajišťoval dodávky zbraní válčícím stranám v rozpadající se Jugoslávii. Tehdy prý navázal skvělé vztahy s vlivnými politiky a tajnými službami mnoha postsovětských států. Zbraně pro válku v Jugoslávii pocházely z armádních skladů v Rusku, na Ukrajině,
v Bělorusku a ve středoasijských zemí a prodej se musel odehrávat s tichým souhlasem ministrů, vysokých důstojníků a tajných služeb. Dokonce se pokusil dodat zbraně Íránu, navzdory sankcím OSN. Tehdy mu začaly šlapat na paty západní tajné služby.
Zisky investoval na burzách, i v USA, kde ho za machinace v řádu 150 milionů dolarů stíhá FBI a berní úřady. Zapletl se i do aféry s Bank of New York, tedy do obří zpronevěry úvěrů na podporu reforem v Rusku. Dodnes se neví, kdo je ukradl, ale skandál zničil pověst ruského prezidenta Borise Jelcina a jeho týmu.
Jako Henry Ford
Mogilevič také kontroloval železniční dopravu na Ukrajině; prý má na svědomí vraždy několika ředitelů drah. Nad Dněprem měl síť moderních lékáren a v Zakarpatsku ilegální palírny vodky. V Moskvě pod jménem své další ženy založil síť parfumérií Arbat Prestiž. Jeho impérium se rozkládalo od Izraele přes USA a Británii do střední Evropy.
Zahubila ho chamtivost. Koncem 90. let ho stíhal Interpol a zakázaný měl vstup do většiny civilizovaných zemí. Poslední známá stopa vedla do Kyjeva, kde se v létě 1999 setkal s šéfem ukrajinských tajných služeb Leonidem Derkačem. Ten před novináři bránil Mogileviče jako podnikatele formátu Henryho Forda. Americký velvyslanec v Kyjevě protestoval proti přirovnání "všeobecně známého mafiánského kmotra k tvůrci amerického automobilového průmyslu". Pak Mogilevič zmizel.
Mogilevičův konec jako úlitba Západu?
Teď se ví, že posledních osm let žil v Moskvě jako Sergej Šnajder. Podnikání v parfémech bylo nejspíše jen dalším maskováním. Po deset let jeho jméno figurovalo v prodeji ruského a turkmenského plynu na Západ. Znal hodně politiků, dokázal se s nimi dohodnout, byl tedy ideálním kandidátem na vytvoření korupční sítě záhadných styků.
"Nechápu, proč státy jako Rusko a Ukrajina připouštějí do zúčtování mezi sebou pochybného prostředníka, který vydělává obrovské peníze, aniž by bylo známo za co," říká americký novinář Roman Kupchinsky.
Těžko uvěřit, že zatčení Mogileviče pod záminkou neplacení daní byla náhoda. Možná jde o vyřazení kdysi užitečného, ale dnes zbytečného prostředníka v dodávkách plynu na Ukrajinu. Z Mogilevičova zatčení se mohou těšit i Američané, třebaže by ho raději měli ve vlastních rukách. Možná má gangsterovo zatčení Západu osladit vzmáhající se autoritářství v Rusku, jasné porušování demokratických svobod a pronásledování opozice.
Možná se čistí prostor pro Dmitrije Medveděva, který od roku 2000 stál v čele dozorčí rady Gazpromu. Kdyby se našly důkazy, že podnikal se zločincem hledaným Interpolem, byla by to pořádná skvrna na pověsti nového ruského prezidenta. Proto je lepší Mogileviče držet ve vlastním vězení, kde ho každou chvíli může postihnout nešťastná náhoda či záhadná nemoc.
Foto: archiv, Profimedia
