Chtějí bilion korun
Přeskočilo jim? Rusko akcionáře Jukosu neodškodní

Rusko neuznává verdikt Stálého rozhodčího soudu v Haagu, podle kterého by mělo zaplatit akcionářům zkrachované těžařské firmy Jukos přes 50 miliard dolarů (více než bilion Kč). Hlavním důvodem podle Moskvy je, že arbitrážní soud v Nizozemí není ani příslušný, ani Rusko nesouhlasilo s takovým procesem.

Rozhodčí soud v Haagu se zabýval žádostí pětice někdejších akcionářů Jukosu o odškodnění, zaplatit za postátnění majetku má Rusko společnosti GML Group.

Jejím prostřednictvím kontroloval Jukos v minulosti Michail Chodorkovskij, podnikatel a politický odpůrce ruského prezidenta Vladimíra Putina. Chodorkovskij však v GML už nefiguruje a sporu se neúčastní. Přesto soudní verdikt uvítal a označil ho za fantastický.

Právníci akcionářů letos v červenci oznámili, že Rusko dostane 180 dnů, aby začalo určenou částku splácet. Poté bude odškodné narůstat o úroky. Už v první reakci na verdikt z Haagu ruské ministerstvo financí uvedlo, že se proti němu odvolá. Různí právní experti vyslovili vážné pochybnosti o tom, nakolik je citovaná částka vymahatelná, pokud se Kreml rozhodne ji prostě nevyplatit.

To se stále více potvrzuje. Podle náměstka ruského ministerstva zahraničních věcí Vassilije Nebenzaje neměl soud v Haagu žalobu GML Group vůbec přijmout, protože k tomu nemá potřebný mandát. Rusko nikdy nedalo svůj souhlas k vyřešení příslušného právního sporu, prohlásil Nebenzaj.

Podle ruských zákonů, dodal, spadají všechny body, o kterých se v Haagu jednalo, do výlučné kompetence státních soudů Ruské federace.

Žalobu bývalých akcionářů Jukosu proti Ruské federaci přijal haagský soud na základě takzvané Energetické charty z roku 1994. Tento dokument, který se týká globální energetické bezpečnosti, Rusko sice podepsalo, ale dosud neratifikovalo.

Pochybnosti navíc vzbuzuje výše odškodnění.

Bývalí akcionáři GML přitom žádali mnohem vyšší sumu, neboť přišli, tvrdí, jak o investice, tak o zisky ve výši 2,3 bilionu korun. Tato suma podle nich odpovídá odhadované hypotetické hodnotě akcií Jukosu k 30. červnu 2014. Jde i o ušlé dividendy a úroky.

Experti protistrany však tuto sumu výrazně snížili. Vycházejí z toho, že celkový podíl žalující strany na společnosti činil 70,5 procenta. Soud v Haagu rozdělil odpovědnost za bankrot Jukosu mezi žalobce a odpůrce v poměru 75 : 25. Podle Artura Surabjana, šéfa oddělení Praxe mezinárodního arbitrážního práva kanceláře Art de Lex, je však takové rozdělení odpovědnosti sporné.

Surabjan poukazuje i na další údajný nevyvážený přístup soudu, který nevzal dostatečně v úvahu jednoznačné porušování práva u Jukosu, například krácení daní a šedá konta. Podle jeho mínění se Ruská federace už v nejbližší době proti verdiktu Stálého rozhodčího soudu v Haagu odvolá.

Že Ruská strana využije nepochybně všech možností, řekl už před vynesením rozsudku šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov. Ruské ministerstvo financí později rozsudek označilo za "pochybný" a "jednostranný" a současně poukázalo na závažné chyby v rozhodnutí arbitrážního soudu.

Rusko může o zrušení nebo anulování rozsudku požádat u příslušného soudu v Nizozemí. V tomto případě u městského soudu v Haagu. Podle paragrafů 1064 a 1068 Občanského práva procesního Nizozemského království činí termín pro zmíněné úkony tři měsíce po uložení rozsudku rozhodčího soudu u městského soudu v Haagu. Je však velmi nepravděpodobné, říká Surabjan, že by ruská strana čekala, až tento termín vyprší.

Také někteří neruští právníci vyslovují podezření, že rozsudek z Haagu byl přinejmenším zčásti politicky motivovaný. A že právní spor se potáhne ještě roky. Prakticky shoda vládne mezi experty v tom, že Moskva zmíněné miliardy stěží zaplatí.

Kdyby se tak rozhodla učinit, znamenalo by to značnou zátěž pro ruský státní rozpočet, konstatuje Dmitrij Polevoj, šéfekonom ING Group, která má na starosti Rusko a Společenství nezávislých států (SNS). To je hodně peněz, asi 2,5 procenta ruského HDP," odhaduje.

A pokud se na věc díváme z perspektivy státního zadlužení, pak vypadá celý obrázek ještě mnohem temněji.

Jde totiž o sumu, o niž vzroste státní dluh v příštích dvou až třech letech. "V zásadě by Rusko mohlo vzít peníze ze státních rezerv, ale to by je dost zeštíhlilo," soudí Polevoj.

K 1. srpnu 2014 činily ruské státní rezervy 3,095 bilionu rublů (asi 1,723 bilionu Kč.). Žalující strana se však tváří bojovně a plánuje nechat zabavovat majetek ruského státu v zahraničí.

Podle Surabjanových odhadů by se to mohlo týkat hlavně uměleckých děl, která patří Ruské federaci a jež se nacházejí na výsostném území jiných států, například v rámci výstav.

Postižena by mohla být i technika prezentovaná na leteckých výstavách. Nebezpečí by mohlo hrozit i kontokorentním účtům Ruské centrální banky, ačkoli podle ruského práva, jež vychází z práva mezinárodního, neručí centrální banka za dluhy Ruské federace.

Vlastnictví ruských konzulátů a ambasád chrání příslušné mezinárodní dohody. Navíc, dodává Artur Surabjan, zabavit majetek ruského státu není tak snadné. Ve světové praxi prý neexistuje žádný odpovídající precedens. Jde o novum a lze podle něj pochybovat, že by na dosavadním stavu něco měnila žaloba akcionářů nějakého podniku.