Podplukovník Alexandr Chabarov vypadá unaveně, ale přesto překvapivě zdatně na muže, který právě pilotoval při dvanáctihodinovém letu "někde nad Atlantikem" bombardér schopný nést jaderné zbraně. Po letu zkontroluje svůj Tu-160 a taky jeho smrtící náklad, který by mohl jednoho dne na rozkaz shodit.
"Piloti mají takový přípitek," říká. "Nechť naše schopnosti, znalosti, dovednost a zdatnost nejsou nikdy využity."
Chabarov a jeho letka bombardérů jsou předvojem v přední linii kampaně, kterou Kreml rozjel ve snaze předvést svou nově nabytou sebedůvěru v částech světa, v nichž po rozpadu Sovětského svazu zaujal dominantní postavení Washington, napsala agentura Reuters.
Dva Tu-160, jimž ruští piloti říkají bílá labuť, odstartovaly tento měsíc ze základny Engels na řece Volze a zamířily do Venezuely. Cílem mise bylo ukázat, že se Rusko nebojí vycenit zuby přímo před nosem Spojených států. Akce završila dvanáctiměsíční období, kdy ruské bombardéry obnovovaly praxi ze sovětské éry - dlouhodobé letecké hlídky nad Atlantikem, severním pólem a dokonce i Aljaškou.
Vojenští analytici se různí v názoru na to, čeho se Rusko těmito lety snaží dosáhnout. Někteří tvrdí, že ohrožují bezpečnost západních států, jiní jsou toho mínění, že Kreml se jen udatně buší do hrudi ve snaze potěšit ruské voliče. Ruští piloti tomu poťouchle říkají "přátelské mise".
Jasné je však jedno - lety mají demonstrovat sílu ruské letky bombardérů, která byla po mnoho let terčem výsměchu, protože se její piloti po celé týdny kvůli nedostatku peněz na pohonné hmoty neodlepili od země.
Dálkové lety jsou "jak symbolickou ukázkou moci, tak dobré vůle", tvrdí plukovník Dimitrij Kosťunin, zástupce velitele 22. letecké divize se základnou v Engels, městě pojmenovaném po německém filozofovi a ekonomovi, spoluzakladateli marxismu Bedřichu Engelsovi.
Rusko obvykle nepřipouští, aby se cizinci přiblížili k jeho vojenským zařízením. A tak je to možná náznak nově nabyté sebedůvěry, že vojenské letectvo pozvalo skupinu zahraničních novinářů, aby počátkem srpna navštívili základnu v Engels. Návštěva se uskutečnila den před mohutnou ruskou ofenzivou do Gruzie, jejíž jednotky se pokusily získat zpět kontrolu nad separatistickou Jižní Osetií. Asi tucet bombardérů Tu-160, které mají v terminologii NATO označení Blackjack, stálo nedaleko ranvejí obklopených betonovým plotem a strážními stanovišti.
Tu-160, zařazený do armádní výzbroje v roce 1987 a od té doby modernizovaný, je největším nadzvukovým bombardérem na světě o doletu až 14 tisíc kilometrů, schopným nést nukleární munici o váze více než 40 tun.
Základna byla vybudována po druhé světové válce. Mnohé z budov letištního komplexu pocházejí z tohoto období, ale jsou dobře udržované. V důstojnické jídelně servíruje personál pilotům na stolech pokrytých ubrusy menu sestávající ze soleného zelí, polévky, masa a brambor. Ze zdi na ně shlíží nástěnná malba zobrazující sovětského maršála s hrudí obtíženou metály. Kantýna je vyzdobena květinami, naaranžovanými ve váze vytvořené z pláště bomby rozříznuté vejpůl.
Většina vojáků žije s rodinami na základně v bytech, které jsou vzhledem ke skromným poměrům v ruské armádě docela obstojné. Jak se svěřil jeden ze zdejších důstojníků reportérům agentury Reuters, jeho měsíční plat činí 30 tisíc rublů (asi 20 tisíc korun), tedy dvojnásobek toho, co vydělává důstojník srovnatelné hodnosti v ruských ozbrojených silách.
Podle plukovníka Kosťunina se situace začala měnit k lepšímu v srpnu 2005, kdy se tehdejší ruský prezident Vladimír Putin proletěl na palubě Tu-160 a zkušebně odpálil raketu.
"Po této symbolické události byla úloha strategického letectva výrazně přehodnocena," řekl Kosťunin reportérům v místnosti, kde piloti dostávají instrukce před letovými misemi. "Někteří naši piloti teď tráví ve vzduchu ročně sto hodin - někdy i dvě stě. Ale stále ještě před sebou máme dlouhou cestu, protože naši američtí kolegové nalétají až dvě stě padesát hodin."
Kosťunin také popřel, že by lety bombardérů měly agresivní podtext. Ve většině případů prý stroje nesou makety munice a posádky dokonce navázaly přátelský kontakt s piloty stíhaček NATO, které byly vyslány, aby je sledovaly.
"Věřte mi, když se piloti dívají jeden druhému do očí a gestem si naznačují, že všechno je oukej, sbližuje je to," vysvětlil Kosťunin zahraničním novinářům. "Jsme pro mír a přátelství."
Foto: airforce.ru, archiv
