Miliony ruských pracujících byly kvůli globální hospodářské krizi nedávno propuštěny z práce a vláda je nucena čelit hněvivým protestům prostých lidí. Jedním z názorných příkladů je průmyslové město Pikalevo, píše zpravodajský server BBC News.
Jakmile do tohoto ponurého města zavítáte, je nejlépe na něj zase rychle zapomenout. Bylo vybudováno před padesáti lety na odlehlé zalesněné planině východně od druhého největšího ruského města Petrohradu a nechtěně se stalo monumentem zásadních chyb sovětské centrálně řízené ekonomiky.
Jeho 21 tisíc obyvatel žije a umírá v těsném sousedství komplexu hlinikárny, cementárny a továrny na zpracování potaše, které jsou jediným smyslem existence města.
Teď ale zejí všechny tři továrny prázdnotou - ekonomická krize je přiměla zavřít brány. Jejich zaměstnanci buď sedí doma, nebo obléhají malý úřad práce, zastrčený ve vedlejší ulici. Rachocení a bzukot továrních strojů v Pikalevu vystřídalo ledové ticho chudoby a strádání.
Zatímco mnozí Rusové by raději zapomněli na to, že nějaké Pikalevo vůbec existuje, pro prezidenta Dmitrije Medveděva nebude vůbec snadné vypudit ho vzhledem ke globální ekonomické krizi cestou na londýnský summit G20 z myšlenek.
A to proto, že dobře ví, že v Rusku jsou stovky takzvaných "monoměst", která stejně jako Pikalevo závisejí na jediném průmyslovém odvětví.
A v Pikalevu se děje něco, co je v moderním Rusku naprosto neobvyklé: lidé se bouří proti vládě a její ekonomické politice, a ji, stejně jako majitele továrny, viní ze svého trpkého údělu.
První salva zahřměla v polovině února, kdy tisíce lidí vyšly do ulic a měly v rukou černé balonky na znamení smutku nad ztracenou prací. Někteří nesli transparenty obviňující vládu z "impotence".
Obyvatelé tohoto bezútěšného města mají pádný důvod k obavám. Už téměř polovina pracovních sil byla propuštěna a další propouštění se očekává v květnu.
A pokud hliníkárna zavře brány nadobro, přijde město také o většinu dodávek tepla a elektřiny, protože všechno tady je v sovětském stylu těsně propojeno.
Odpad z hliníkárny je surovinou pro dvě další továrny, zatímco elektrárna pro průmyslový komplex dodává také teplo a světlo domácnostem.
"Likvidace tohoto závodu je zločin," míní Kosťa, který přišel o práci před třemi týdny. "Město existuje jen kvůli tomuhle závodu. Takže pokud půjde ke dnu, město bude ztraceno a v jeho ulicích začne rabování a potyčky."
Místní odborový svaz s dynamickou Světlanou Antropovovou v čele účinně hněv veřejnosti usměrňuje. Pro ruskou vládu je nanejvýš nepříjemné, že je také členkou vládnoucí strany Jednotné Rusko premiéra Vladimira Putina.
"Většina zdejších lidí nemá dost jídla. Někteří hladoví," říká. "Lidé nechápou, proč vláda podporuje oligarchy a banky místo toho, aby pomohla přímo jednotlivým dělníkům."
Kousek od Světlaniny kanceláře stojí obzvláště zpustlý blok obytných domů, v němž žije Nikolaj Cigankov s rodinou. Má sedm dětí, invalidní manželku a je bez zaměstnání. Po více než třiceti letech práce v cementárně, po která prý nepromeškal ani jediný pracovní den, dostal výpověď. Výplatu nedostává od února.
"Vůbec nevím, jak teď moje rodina přežije, nebo jestli přežiju já," stýská si Cigankov. "Člověk by mohl podlehnout pokušení otrávit se nebo oběsit. Já to neudělám, ale takhle se žít nedá. Co můžu dělat, když na mě vláda kašle?" Pokud odborový svaz zorganizuje další demonstrace, které plánuje na květen, bude prý mezi prvními, kdo vyjde do ulic.
Lze si jen těžko představit, že by krize v Pikalevu mohla mít šťastný konec. Společnost, které patří hliníkárna, ji označuje za neefektivní pozůstatek sovětské éry, a nelze ji prý za současného ekonomického klimatu zachránit.
"Je to neustálé mrhání penězi," říká pracovník vedení firmy Jevgenij Ivanov. "Do května je nutné přeměnit ji v cementárnu. Pokud ne, podniku dojdou peníze, nebude na mzdy nebo topení a továrna bude uzavřena nadobro."
Ale odborový svaz i regionální gubernátor to označují za nesmysl a tvrdí, že hliníkárnu lze v případě nutnosti zachránit změnou vlastnictví (za předpokladu, že se někdo nechá přesvědčit k její koupi).
Úřady také tvrdí, že nabídly továrně půjčky ve výši milionů dolarů, a také bezplatné programy rekvalifikace a vzdělávání těm, kteří už přišli o místo. Zatím to ale nebylo k ničemu.
Tak, jak se blíží květnový konečný termín stanovený společností, sílí obavy z vážných pouličních nepokojů. A největší strach má vláda z toho, že by si z Pikaleva mohly vzít příklad stovky dalších "monoměst" po celé zemi, která teď také bojují za přežití.
Foto: Muzeum města Pikalevo, profimedia.cz, ČTK/AP, Reuters
