Saddám Husajn: chudý <span>svěřenec Hitlerova obdivovatele</span>

Vrcholem irácké sunnitské republikánské vlády byla éra Saddáma Husajna. Z chudého chlapce vychovávaného strýcem se stal vládce ropné velmoci.

Muž, který byl ve válce s Íránem, Izraelem, Kuvajtem i Spojenými státy, se narodil v sunnitské vsi al-Audža u Tikrítu v dubnu 1937 v domě z nepálených cihel bez vody a elektřiny. Jeho otec byl chudý sedlák, který zmizel nebo zemřel, než jeho žena Subha porodila.

Když bylo chlapci deset let, ujal se ho Chairalláh Talfáh z Bagdádu, jeden ze strýců. Roku 1941 se zúčastnil protibritského povstání, za což si podle verdiktu hášimovské královské spravedlnosti odseděl šest let.

Pohlavkovaný lev

Talfáh obdivoval podobně jako král Ghází Hitlera a sepsal dílko s názvem „Tři, které neměl bůh stvořit: Peršané, Židé a mouchy."

Přivedl svého svěřence Saddáma Husajna Abd al-Madžída at-Tikrítího mezi socialistické baasisty a vypravil ho na životní cestu neústupného krutovládce. Za vzor mu dával Saláha ad-Dína, vzdělaného sunnitského válečníka kurdského rodu známého v Evropě jako Saladin (1138-1193), bijce křižáků a dobyvatele Jeruzaléma.

Prvních sedmnáct dílů seriálu o arabském světě najdete ZDE

Přidával i vyvratitele Jeruzaléma, významného krále chaldejské novobabylonské dynastie Nabû-kudurrí-usura II. (605-562 př. n. l.), jehož podobu bude později diktátor často používat na svých propagandistických materiálech - doplněných kresbami tanků, letadel a plamenů moderních bitev.

Strýc věřil, že se chlapec stane nástupcem velkých vzorů, a zřejmě poslal do života masového vraha s dětskými sny o své historické jedinečnosti a předurčeném mučednictví.

Husajn ho později učinil starostou Bagdádu, ale protože „bral" více, než je v kraji zvykem (i když „braní" je v Iráku pevnější normou než ve střední Evropě), sesadil ho. Roku 1963 mu strýček dal za ženu svou dceru Saídu, s níž měl baasistický vládce pět dětí.

Neúspěšný atentátník

V jednadvaceti Saddám Husajn sklouzl na cestu zabijáka. Zavraždil jistého tikrítského komunistu, zapřisáhlého odpůrce národovecky zaměřených baasistů.

Když se roku 1959 partajní vůdcové rozhodli k atentátu na plukovníka Abdala Karíma Kásima, jenž rok předtím zavraždil krále Fajsála II. s celou rodinou, vybrali za střelce nadějného Husajna.

Nebyl moc šikovný. Doprovázen čtyřčlenným komandem se netrefil. Prezidenta-královraha jen zranil, zastřelil řidiče a sám dostal kulku do nohy. Usuzuje se, že pravděpodobně od někoho ze svých.

Podle pozdější státní irácké kultovní tradice si projektil vyňal nůžkami, z Bagdádu unikl do Sýrie a odtud pokračoval na koni do Egypta. Šestihodinový příběh pod názvem The Long Days roku 1980 napínavě natočil režisér Terence Young (zemřel roku 1994), který mimo jiné režíroval tři bondovky.

Po návratu do Iráku se stal tajemníkem strany, ale roku 1964 byl po vnitropartajních třenicích zatčen. Po teprve třech letech z vězení uprchl, respektive mu bylo umožněno dostat se ven.

Jeho bratranec Ahmad Hasan al-Bakr se po převratu levého křídla baasistů 17. července 1968 stal prezidentem a Saddám Husajn jeho viceprezidentem a hlavně zástupcem v „revoluční velitelské radě".

Po ropné krizi roku 1973 začala země významně profitovat z vysokých cen olejnaté suroviny a Irák byl jedním z nejbohatších arabských států. Z bagdádského vicepresidenta se stal známý muž.

Ilustrační foto: Wikimedia Commons