Soyinka: první a dlouho jediný africký nositel Nobelovy ceny za literaturu

Nigerijský spisovatel Wole Soyinka, který se narodil 13. července 1934, se stal v roce 1986 prvním a na dlouho jediným africkým laureátem Nobelovy ceny za literaturu. Ve svém díle Soyinka satiricky pranýřuje nedostatky tradičního i moderního světa, staví se proti náboženskému fundamentalismu a fanatismu. Otevřeně kritizoval nejen nigerijský vládnoucí režim, což mu vyneslo odsouzení k smrti, ale také nástup politického islámu.

Před dvěma lety se literát, který několikrát navštívil Českou republiku, krátce před napadením Ukrajiny podepsal pod společné prohlášení 350 osobností, které odsoudily tehdejší chování Ruska.

Celým jménem Akinwande Oluwole Soyinka, jenž pochází z kmene Jorubů, studoval koncem 50. let minulého století ve Velké Británii. Po návratu do Nigérie začátkem 60. let přednášel angličtinu na univerzitách, v roce 1965 byl poprvé zatčen. Pro své sympatie s odštěpeneckou Biafrou byl v roce 1967 znovu zatčen a obviněn ze spiknutí proti jednotě země. Propuštěn byl o dva roky později. Za svůj život vděčil i slavnému americkému spisovateli Arthuru Millerovi - byl to právě Miller, díky jehož přímluvě byl Soyinka osvobozen v předvečer popravy, když byl předtím odsouzen k trestu smrti za nesmiřitelnou kritiku vládního režimu.

Spisovatel, který se literatuře a divadlu věnoval již jako student, se při psaní inspiroval především tradiční černošskou kmenovou dramatikou, mezi jeho zdroje patří i jorubská mytologie. Jeho rodiče byli křesťané, dědeček vyznával tradiční africké náboženství, a tak se s tradicemi setkal i on sám. Při své návštěvě Prahy v roce 2006, kdy byl hostem Festivalu spisovatelů, kritizoval fakt, že v Nigérii převládlo islámské náboženství. "To je nejhorší katastrofa, která potkala nigerijský národ," řekl tehdy. Za jeho dětství byly křesťanství a islám v jeho zemi vyrovnané. "Pak politiky napadlo, že se náboženské neshody dají politicky využít," popsal začátek neshod mezi příslušníky jednotlivých náboženství.

Soynika navštěvoval od 60. let opakovaně někdejší Československo a čeští příznivci se s autorem, který podle nobelovských akademiků "výraznými poetickými tóny zobrazuje drama lidské existence", mohli setkat i později. Několikrát se v Praze zúčastnil konference Forum 2000, opakovaně byl také hostem Festivalu spisovatelů. Při svém prvním vystoupení na pražském festivalu vyprávěl o svém věznění, kritizoval korupci a za největší neštěstí současného světa označil náboženskou nesnášenlivost. Podruhé na něj zavítal na podzim 2020, kdy na 30. ročníku Festivalu spisovatelů Praha, který se konal uprostřed pandemie covidu, byl jedním z mála zahraničních hostů.