Po týdenních bojích s povstalci kapitulovala 25. srpna 1944 německá vojska v Paříži, když předtím brzy ráno dorazila na pomoc divize francouzského generála Leclerka a v doprovodu amerických jednotek vstoupila do města. Příchod jednotek Svobodných Francouzů generála de Gaulla, který stál v čele exilové vlády, měl silný symbolický význam. Po čtyřech letech, dvou měsících a 11 dnech svou metropoli osvobodili sami Francouzi, byť s americkou podporou.
Situace v Paříži začala vřít už krátce po invazi v Normandii začátkem června 1944. Pařížané projevovali známky odporu tím víc, čím méně kilometrů chybělo Spojencům do Paříže. Železničáři zahájili 10. srpna stávkové hnutí, které přerostlo 19. srpna v generální stávku. Němci z obavy ze vzpoury vyzvali francouzské policisty k odevzdání zbraní. Ti to odmítli a začali proti okupantům bojovat. Vzpoura začala na policejním ředitelství 19. srpna 1944.
Lid stavěl v ulicích barikády a bojoval do konečného osvobození města 25. srpna. V prvních hodinách bojů se podle historiků také rozhodlo o osudu památek francouzské metropole. Rychlé osvobozování pařížských čtvrtí obyvateli zaskočilo Adolfa Hitlera, který dal příkaz Paříž udržet za každou cenu a v případě ústupu město proměnit v trosky. Dosud nesmlouvavý a přísný velitel Paříže generál Dietrich von Choltitz, vítěz od Sevastopolu, však neuposlechl a příkaz k podminování Paříže nevydal.
Generál po válce zdůvodnil své gesto tím, že se necítil povinen poslouchat vůdce, kterého již pokládal za pomateného. Pravděpodobnější vysvětlení nabízejí zdroje, které tvrdí, že tvrdého generála přesvědčil norský diplomat Raoul Nordling, který sloužil jako vyjednávač mezi německým a povstaleckým velením. Při osvobozování Paříže zahynuly asi dva tisíce lidí, zhruba 10.000 Němců padlo do zajetí.
