Český teenager vede v kouření, pití i fetování

Demografka Dagmar Dzúrová má v malíčku statistiky o zdraví české populace, je spoluautorkou nejnovější studie o rizikovém chování české mládeže. Zároveň je předsedkyní sdružení rodičů dětí s Downovým syndromem. Syn, který se jí narodil s tímto postižením, ji naučil zpomalit životní tempo.

Jak jsou na tom se zdravím studenti přírodovědecké fakulty, kde působíte?

Statistiky nemáme, ale lze předpokládat, že dobře. Studenti přírodovědy jsou často v terénu a mají povinný tělocvik. Mají určitě více zdravého ducha ve zdravém těle, než je mezi Čechy obvyklé. Kromě přímého vlivu pohybu a pobytu v přírodě na lidské zdraví nám navíc z výzkumů vychází i vliv nepřímý - kdo sportuje a tráví více času venku, má menší sklony ke kouření, nadměrné konzumaci alkoholu a užívání drog.

Z vaší studie také vyplývá zásadní souvislost mezi zdravotními riziky a bydlištěm. V jakém smyslu?

V zónách, kde je životní prostředí více zanedbané či přímo zdraví škodlivé, kde není v dosahu příroda, kde jsou menší možnosti vyžití, je vyšší podíl dětí, které kouří, pijí nebo užívají drogy. V oblastech "zdravého prostředí", kde je to pěkné, udržované, kde je zeleň, dětská hřiště, je to naopak. V takovém prostředí žijí většinou lidé, kteří zároveň dbají o své zdraví. Bohužel je to velmi nespravedlivé, protože v prvním typu prostředí žijí daleko častěji lidé s nižším sociálním statusem, v tom lepším prostředí ti, kteří "mají na to" si místo bydlení vybrat. Sociální rozdíly přesně odpovídají i rozdílům ve zdravotním stavu, v délce dožití. A nůžky se pořád rozevírají.

Není na tom nic překvapivého, ale když se to shrne, padá na člověka tíseň začarovaného kruhu. Nezdravé prostředí, nezaměstnanost, frustrace, alkohol, drogy, hraní automatů, levná kalorická strava, málo pohybu, obezita, rezignace, špatné vzory. Lze to vůbec nějak změnit?

Jednoduchý recept neexistuje a pouze zákazy nestačí. Třeba zákaz prodeje alkoholu mladistvým u nás stejně málokdo dodržuje. Měli bychom se snažit měnit prostředí v zázemí škol, ovlivňovat místní samosprávy, aby v takových místech vznikaly funkční cyklostezky, byla dostupná veřejná zeleň, místa k venkovnímu pohybu a bezpečná zóna v okolí škol.

Podle evropských šetření jsou na tom české děti s rizikovým chováním dost mizerně i mimo sociálně problematické lokality. Potvrdilo se to ve vaší studii?

Bohužel ano. Publikované výsledky šetření ESPAD 2011 o životním stylu evropské mládeže 15 a 16 let doložily závažnost situace české mládeže. V kouření cigaret byla česká mládež na nelichotivém druhém místě za Lotyšskem (42 procent uvedlo, že minulý měsíc kouřilo), v pití alkoholu už evropský žebříček vedeme (93 procent českých mladistvých v posledním roce pilo alkohol). Znepokojující výsledky vidíme u drog (42 procent českých adolescentů už zkusilo marihuanu, evropský průměr je 17 procent). A naše šetření u 14 a 15letých žáků základních škol to jen potvrdilo. Denně kouří 14 procent, nadměrně pije 34 a zkušenost s marihuanou má 22 procent žáků.

* Do jaké míry si je patnáctiletý člověk schopný uvědomit zdravotní následky svého chování v daleké budoucnosti?

* Jak silný je na dítě vliv toho, že kouří jeden z rodičů?

* Uvědomují si lidé s Downovým syndromem svoje limity?

ODPOVĚDI NA TYTO OTÁZKY A CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU INSTINKT, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 12. LISTOPADU 2015.