Téma TÝDNE
Jak rozhýbat líné děti. Proč běhají hůře než jejich rodiče?

Dnešním dětem to běhá mnohem hůře než jejich rodičům. A nejen to. Školáci se prostě nehýbají a tloustnou. Vědci si lámou hlavu nad tím, jak přimět české žactvo k aktivitě. Uspořilo by to spoustu peněz za léčbu civilizačních nemocí.

Když budu chtít, vždycky jim to natřu. Beztak jenom sedávají u počítače, nevytáhnou paty z bytu, zní povýšený povzdech čtyřicátníků a padesátníků na adresu jejich potomků. Nejnovější výzkum ukazuje, že mají pravdu. Bohužel. Na Slovensku totiž porovnali fyzickou zdatnost současných dětí s dětmi z roku 1987, tedy z doby někdejší federace. A pro současnou mládež dopadly výsledky katastrofálně.

Například chlapci v páté třídě základní školy uběhnou během dvanácti minut necelých 1890 metrů. To je téměř o 360 metrů méně než před třiceti lety. V deváté třídě už tento rozdíl dosahuje 630 metrů. Podobné je to i u dívek. Co je ale pro hrdost současných hochů horší? Zaostávají i za děvčaty z osmdesátých let. Například patnáctiletí kluci během dvanácti minut uběhnou pouze 1906 metrů, žačky před třiceti roky byly lepší téměř o 130 metrů. "Před třiceti lety byly děti aktivnější, a to dokonce už během přesunu do školy a ze školy," říká spoluautor studie Viktor Bielik z Univerzity Komenského v Bratislavě.

Kulháme za Slováky

Situace ve východní části bývalé federace bohužel není výjimečná. Podle mezinárodního srovnání zdravého chování u dětí školního věku HBSC (viz Aktivita jedenáctiletých) se čeští žáci hýbou dokonce ještě méně než ti slovenští. "Výsledky by u českých dětí rozhodně lepší nebyly," potvrzuje to Ladislav Kašpar, který vede katedru tělesné výchovy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. "V posledních letech dochází k poklesu spontánních pohybových aktivit dětí na velmi nízkou úroveň," stěžuje si také Antonín Zelenka z ministerstva školství.

Podobný výzkum jako Slováci loni zveřejnil i Český olympijský výbor (ČOV). Porovnával sportovní výsledky 90 tisíc žáků od sedmi do šestnácti let v období 1997 až 2007 a 2014. A výsledky? Například šestnáctileté dívky skočí z místa do dálky o třicet centimetrů méně než jejich vrstevnice před deseti lety. V roce 2007 se devítileté děti dokázaly protáhnout tak, že jejich prsty na rukou přesáhly špičky nohou o deset centimetrů. V roce 2014 zvládly hluboký předklon jen na délku čtyř centimetrů (viz Výsledky víceboje...). "Je tam několik disciplín a věkových kategorií a u žádné z nich na tom děti nejsou lépe, naopak jsou tam v některých šílené propady," okomentoval výsledky studie šéf ČOV Jiří Kejval.

Podle odborníků za současným stavem stojí několik příčin. Především je to životní styl mládeže. "Děti dokonce ani nechodí moc pěšky, když mají jet na školy v přírodě, neujdou na procházce to, co generace před nimi," říká Kašpar.

Žádný pohyb, hodně sezení

V mezinárodním průzkumu HBSC se české děti v celosvětovém srovnání 44 zemí
pohybují v průměru. Podle Michala Kalmana z Univerzity Palackého v Olomouci, který je hlavním řešitelem výzkumu za Českou republiku, se ovšem naši potomci s každým novým měřením propadají, přitom se data k výzkumu v Česku sbírají už od roku 1993. Z údajů ze stovky škol, která Kalmanův tým dává dohromady, lze dokonce vysledovat, jak vypadá typický den českého školáka ve věku od 11 do 15 let. Nezdravý je už vstup dětí do nového dne, zhruba polovina z nich vůbec nesnídá. Před odchodem do školy do sebe něco "hodí" pouze 46 procent chlapců a 42 procent dívek. Na rozdíl od dětí ve světě jsou ovšem disciplinovanější v čištění zubů. Jde o jeden z mála návyků, za který si zaslouží pochvalu - pohybují se v celosvětovém nadprůměru.

Do školy nechodí pěšky ani nejedou na kole. Odvážejí je rodiče nebo cestují hromadnou dopravou. Ilustrují to další nelichotivá čísla ve statistikách: tři čtvrtiny českého žactva nevěnují pohybovým aktivitám ani 60 minut denně. Po návratu domů ze školy to není lepší. Nejdou se proběhnout či si zahrát s kamarády. Sedm dětí z deseti tráví u počítače nebo televize více než dvě hodiny denně. Přes čtyři hodiny se téže zábavě oddává 40 procent dětí. "Jsou pak podrážděné a ve stresu, což se zpětně odráží na bolestech hlavy," říká pražský pediatr Bohuslav Procházka.

Podle zjištění slovenských vědců jsou návyky dětí někdy dokonce horší než u jejich rodičů. "Stále více dospělých lidí chodí běhat. Už jim ale nevadí, že jejich potomci nedělají skoro nic," uvedl Viktor Bielik. "Rodiče se v tomto směru starají víc o sebe než o své děti. Mají málo času, z něhož ještě zvládnou ukrojit část pro sebe. Vzít sedmileté dítě na kolo a běžet vedle něj totiž často stojí velké nervy," dodal Bielik.

Tajemná rajčata

Alarmující je i složení dětského jídelníčku. "Děti skoro nepijí obyčejnou vodu, ale pouze sladké nápoje. Jsou to zbytečné kalorie bez nutriční hodnoty," říká autor české studie Michal Kalman. Z výzkumu, na němž se podílí, vyplývají v celosvětovém měřítku zajímavé údaje. Konzumace slazených nápojů je na východě Evropy doménou blahobytných rodin, zatímco například v Norsku je kupují především ekonomicky slabší domácnosti. V Česku se neblahý trend daří obracet jen pozvolna. Před patnácti lety jsme na tom byli stejně jako země z východu. Dnes jsme přesně v evropském průměru. České děti na tom nejsou špatně v konzumaci ovoce, ale málo jedí zeleninu. "Šedesát až sedmdesát procent chlapců téměř neví, jak vypadá rajče," podotkl Kalman.

Za klíčové období označuje věk mezi 11. a 15. rokem, kdy se utvářejí návyky, které budou děti provázet v dospělosti. S těmi mladšími ještě není tolik práce, víc se řídí přáním rodičů. "Většina nosí každý den svačinu v krabičce z domova, chleba nebo rohlík s něčím od maminky a třeba jablko. Někdo mívá tyčinky a tu a tam si někdo přinese něco koupeného z pekárny," říká desetiletý Jakub ze základní školy na pražských Vinohradech. Skoro všichni spolužáci podle něho chodí denně do jídelny na oběd.

Sladkosti, kouření, chlast

Sladkosti, limonády a špatné stravování mají bohužel důsledky v tom, že se objevuje čím dál více obézních dětí. Zatímco ještě v roce 1996 jich bylo jenom 10,8 procenta, loni se jejich počet téměř zdvojnásobil (viz Kolik dětí trpí nadváhou a obezitou). Velké množství podkožního tuku ale mají i ti, kteří do kategorie obézních vzhledem k poměru váhy k výšce nespadají. "Jak se méně hýbají, klesá množství svaloviny a přibývá tuku," říká pediatr Bohuslav Procházka.

V absolutní světové špičce se české děti tradičně pohybují v konzumaci návykových látek. Opět to souvisí s pohybem. Z mezinárodní studie HBSC lze odvodit, že sportující mládež se méně uchyluje k drogám. U nás má polovina třináctiletých zkušenost s tabákem, pravidelnými kuřáky je 18 procent patnáctiletých. Dívky jsou na tom v mezinárodním srovnání ještě hůře než chlapci. Naše třináctiletá děvčata zaujímají v kouření dokonce druhé místo hned za Grónskem.

Neblahý trend se také v této oblasti daří měnit jen pozvolna. Od roku 1994 užívání tabáku a alkoholu dětmi stále rostlo, trend se začal obracet v roce 2014. "Možná zabrala edukační kampaň a omezování kouření v zákonech. Děti už na ulicích nevidí plakáty s lidmi na motorkách a na koních, jak si užívají s cigaretou," soudí Kalman.

Málo peněz, hodně muziky

Nezdravé návyky samozřejmě nezůstávají bez následků. Pasivní životní styl a nezdravá strava vedou k nadváze a obezitě, které jsou příčinou cukrovky, infarktu, ischemických nemocí srdečních, cévních nemocí mozku, aterosklerózy a dalších chorob. U nás trpí nadváhou 66 procent populace, což je nejvíce v Evropě. Náklady na léčbu nemocí, které s tím souvisejí, se ročně vyšplhají na neuvěřitelných 74 miliard korun.

Dá se to zvrátit. Analýza zpracovaná společností KPMG pro Český olympijský výbor uvádí, že peníze investované do sportu a do navyšování počtu aktivních i rekreačních sportovců se snadno vrátí. Když stát navýší peníze vložené do sportovních klubů a infrastruktury o 275 milionů korun ročně, ubude podle studie počet lidí s výše zmiňovanými onemocněními o 5200, což státu ročně uspoří téměř 700 milionů korun na nákladech spojených s jejich léčením. Analýza uvádí, že každých 100 korun investovaných do prevence nadváhy ušetří ekonomice 253 korun.

Peníze by si podle všeho zasloužila především menší města a vesnice. Výsledky dětského víceboje zmiňované v úvodu tohoto textu totiž ukázaly, že dávno neplatí zažitá pravda, podle níž jsou venkovské děti zdatnější. Nejlépe totiž dopadli žáci z Prahy a velkých měst, kde je sportovní vyžití dostupnější.

Hodina tělocviku navíc

Možností, jak zlepšit kondičku dětí, přitom není mnoho. Například podle Ladislava Kašpara z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy je potřeba zaměřit osvětu na rodiče. Ti totiž nezřídka mají špatné zkušenosti ze svého dětství, takže neváhají psát dětem omluvenky z "těláku" jako na běžícím pásu.

Na ministerstvu školství se pak opět debatuje o zavedení třetí hodiny tělesné výchovy na základních a středních školách. S tímto nápadem přišel před několika lety sociálnědemokratický ministr Marcel Chládek. Po jeho nečekaném pádu, kdy odstoupil kvůli údajné šikaně svých podřízených, však tato myšlenka zapadla. V současnosti probíhá revize vzdělávacích programů, do nichž tato problematika patří, odpověděl TÝDNU Antonín Zelenka z tiskového oddělení ministerstva na otázku, zda se s třetí hodinou tělocviku ještě počítá.

Podle Ladislava Kašpara z Univerzity Karlovy je přitom načase, aby se hodina navíc zavedla. "Četl jsem mnoho úvah, které říkají, že by nic nevyřešila. Ale myslím si, že každá minuta pohybu je pro děti přínosná. Od roku 1862, kdy se zavedla tělesná výchova do škol, je počet hodin vyhrazených pro tento předmět stejný," říká.

Michal Kalman je ale přesvědčen o tom, že přidaná hodina české děti nespasí. "O pár desítek minut déle budou cvičit, ale po škole sednou do auta, které je odveze domů. Když tam dojedou, nečeká je nic jiného než počítač. To je jejich jediná zábava na večer," shrnul své poznatky. Jeho tým navrhl, aby se ve školách aktivně trávily i přestávky. Města by se měla zasadit o to, aby bylo možné dopravit se do škol bezpečně na kole. "Na vině není jen školství. Jeho systém je postaven dobře. Vymyslet, jak rozpohybovat současné děti, je pomalu na Nobelovu cenu," dodal autor výzkumu Kalman.