Dítě válející se po zemi, rudé vzteky a dávící se vzlyky. Který rodič by někdy podobnou scénku nezažil. Jenže se může stát, že dítko vzteky přestane dýchat, zmodrá, "zvadne" a někdy dokonce i ztratí vědomí. Afektivní záchvat je medicínská diagnóza. Lék na ni je ale jediný: přečkat kritické období. Záchvaty po třetím roce věku dítěte mizí.
Přestože afektivní záchvaty nejsou žádnou okrajovou záležitostí - trpí na ně až deset procent dětí v kritickém věku 1-3 roky - rodiče se o nich dozvědí zpravidla až poté, když ho poprvé zažijí u vlastního dítěte. A to bývá velice stresující zkušenost. Průběh záchvatu totiž vypadá, jako když dítě umírá.
"Byla jsem šíleně vyděšená. Bruno nedýchal, byl jako hadrová panenka, vypadal jako mrtvý, no hrůza," vzpomíná na první zkušenost s afektivním záchvatem u svého ročního syna jeho matka Ivana. "Trvalo to docela dlouho, asi 15 sekund, pak se naštěstí probral, ale byl úplně zelený, tak jsem ho vzala na balkon na vzduch a trochu propleskla," dodává. Záchvat Bruna popadl poté, co ho pokousalo jeho dvojče.
Afektivní záchvaty vyvolává nějaká stresová událost, která v dítěti vzbudí silnou emoci, většinou vztek nebo leknutí. "Jsou způsobené aktivací autonomního nervového systému, konkrétně bloudivého nervu, jejich přesnou příčinu však neznáme. Předpokládá se, že je na úrovni psychiky a souvisí s nevyzrálou emocionalitou. Po dozrání nervové soustavy tyto stavy mizí," říká Pavel Kršek z Kliniky dětské neurologie Fakultní nemocnice v Motole.
Podle dětské psycholožky Ladislavy Doležalové z pražského centra Psychoterapie Anděl se záchvaty objevují u vzrušivějších dětí, které obecně reagují prudčeji, a jsou výrazem dětské bezmoci a bezradnosti v dané situaci. "Nervový systém tak malého dítěte si zkrátka s provokačním faktorem neví rady a reaguje tímto záchvatem," vysvětluje a dodává, že častěji na ně trpí nedonošené děti.
Dítě modré jako švestka
K afektivnímu záchvatu dochází v okamžiku, kdy dítě zadrží dech, a protože má rychlejší oběhovou soustavu než dospělí, záhy zmodrá, protože se do krve dostane neokysličený hemoglobin. "Rodiče to většinou k smrti vyděsí, protože si myslí, že dítě umírá. Vypadá to dramaticky, ale dítě se vzápětí samo nadechne," uklidňuje neurolog Kršek.
Ubezpečit rodiče, že je jejich dítě v pořádku, že záchvaty nejsou žádná závažná diagnóza a neohrožují dítě na životě ani na zdraví, je to jediné, co lékaři mohou v těchto případech dělat. Žádná léčba totiž neexistuje. "Zkoušelo se podávání železa i zklidňujících léků, ale riziko nežádoucích účinků bylo větší než potenciální zisk," vysvětluje Kršek. Rodiče se mohou pokusit vyvarovat provokačních momentů, tedy vytvořit doma co nejklidnější prostředí. "Nezbývá než rodičům říct, aby kritické období přečkali, že to po třetím roce věku dítěte přejde," připouští lékař.
Jenže milující matka bude jen těžko přihlížet se založenýma rukama, jak jí modrá dítě. Většinou se pokouší dítě nějak "oživit", nejčastěji se doporučuje mu fouknout do obličeje nebo ho trochu ocáknout studenou vodou. "Teď když má Bruno zase náběh na záchvat, snažím se odvést jeho pozornost, strčím mu pití nebo hračku," přidává svůj tip Ivana.
Podle psycholožky je zásadní, aby si rodiče nic nevyčítali a nepodléhali mnohdy kritickým a pohoršeným reakcím okolí. "Rodiče je potřeba podpořit a povzbudit, aby toto období dokázali ustát a nezačali o sobě jako o rodičích pochybovat," dodává Doležalová.
Rodiče se často bojí, aby záchvaty jejich dítka nebyly předstupněm epilepsie nebo jiného závažného onemocnění. Podle neurologa je proto důležité sledovat, jestli jim předchází provokační stimul. "Pokud krátké zahledění, pád a promodrání přijde, aniž by předcházel provokační faktor, mohlo by jít o epileptický záchvat a je na místě vyšetření na specializovaném pracovišti," upozorňuje Kršek. Zrovna tak by rodiče měli zpozornět, pokud se podobné záchvaty objevují u dítěte staršího čtyř let.
