Domovy pro seniory a léčebny nejsou připraveny na poskytování péče stárnoucím lidem ze sexuálních menšin. Zdravotníci a sociální pracovníci nevědí, jak by s lesbickými ženami, gayi, bisexuály či transsexuály (LGBT) měli pracovat. Samotní senioři se navíc snaží svou identitu z obavy před odmítavými reakcemi skrývat. Ukázal to výzkum, jehož výsledky představili zástupci Platformy pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu (PROUD) a autorky.
"Česká populace stárne. Logicky z toho vyplývá, že stárne i LGBT populace. Tito senioři jsou ve specifické situaci. Buď rodinu nemají, protože ji nezaložili, nebo mají problematické vztahy, či je jejich původní rodina kvůli jejich orientaci zavrhla. Nějaká pomoc z přirozených zdrojů se nedá očekávat," uvedla jedna z autorek Naďa Špatenková.
Podle odborných odhadů ve společnosti žije asi tři až pět procent lidí s jinou sexuální orientací. Někteří experti mluví až o 15 či 20 procentech. Na konci loňska bylo v Česku 1,9 milionu lidí nad 65 let. Tři procenta tak odpovídají 57 tisíc osob, pět procent 95 tisíc.
"Otevřít téma je mezi LGBT seniory nesmírně obtížné. Celý život skrývali s ohledem na kulturně historický kontext svou identitu," podotkla Špatenková. Podle Zdeňka Slobody z PROUD svou identitu začínají často ve stáří po příchodu do domovů tajit i lidé, kteří ji v minulosti neskrývali. Obávají se odmítavých reakcí i šikany.
Výzkum je součástí ročního projektu Neviditelné menšiny, který nyní končí. Autorky se dotazovaly šéfů několika zařízení, expertů na problematiku stárnutí, zdravotníků, sociálních pracovníků a seniorů z komunity. Zjišťovaly, jaká je situace LGBT lidí ve stáří, jak si představují péči a jak jsou na ni zařízení připravena.
Výsledky ukázaly, že staří gayové, lesby, bisexuálové a transsexuálové se sami "zneviditelňují". Ve stáří jim víc než heterosexuálům hrozí to, že zůstanou sami. Na péči rodiny se vždy nemohou spolehnout. Větší význam u nich proto hraje "zvolená rodina", tedy okruh přátel. Mnohem méně využívají také služeb pro seniory, častěji odkládají návštěvy lékaře a méně navštěvují volnočasová centra než vrstevníci. "Chtějí totéž - láskyplnou a důstojnou péči, dožít doma, chtějí využívat terénních služeb. Péče by ale měla respektovat specifické potřeby, měla by být přátelská k LGBT, neměli by být diskriminováni," uvedla Špatenková.
Podle socioložky Západočeské univerzity Jaroslavy Hamanové Marhánkové mají LGBT senioři jiné životní zkušenosti. "Jejich stárnutí vypadá trošku jinak. Odráží předešlou biografii. Nestáváme se seniorem v jeden okamžik. Charakteristiky jako pohlaví či sexualita mají vliv," uvedla.
LGBT senioři a seniorky uvádějí, že si s ostatními nemají o čem povídat. Jejich vrstevníci často mluví o manželství, dětech či vnoučatech. Rádi by se stýkali se svou komunitou a řešili svá témata. Muži by byli rádi, aby se o ně starali muži. Ženy si přejí pečovatelky. Přístup k informacím o zdravotním stavu či možnost rozhodovat o péči by měla mít i "zvolená rodina".
O tom, že by v Česku fungovaly domovy jen pro LGBT seniory, aktivisté neuvažují. Podle Slobody panuje obava, že by "segregace mohla vést k diskriminaci". Starší lidé by stáli spíš o bezplatné a anonymní telefonické poradenství.
