Život Chepchirchir Kiplagatové, jíž je ve čtvrtek osm let, se 15. června 2015 změnil: je od té doby ochrnutá na pravou půlku těla. Její dvouletá sestra Scholar spala vedle ní. Uštknutí hada nepřežila, píše tisková agentura. Například v Keni jsou hadi pro obyvatelstvo velký problém.
"Bylo těžké zjistit, co se děje, protože děti plakaly," vzpomíná jejich otec Jackson Chepkui, devětatřicetiletý chovatel dobytka. "Pak jsme spatřili dva rudé flíčky na ruce Chepchirchir a pochopili jsme, že děti uštkl had," říká.
Chepchirchir a její otec dorazili do zdravotního střediska v sousední lokalitě Marigat v jednu hodinu v noci. Dívku poslali do nemocnice v Kabarnetu, která však neměla protijed. A tak skončila v pět hodin ráno v regionální nemocnici v 90 kilometrů vzdáleném Eldoretu. Zde zůstala více než dva měsíce.
Následky uštknutí
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je každoročně ve světě, především v tropických chudých regionech, uštknuto hady 2,7 milionu osob. Na uštknutí umírá 81 tisíc až 138 tisíc lidí a 400 tisíc trpí trvalými následky.
O podobných případech, jako je ten Chepchirchirin, kdy neexistují preventivní opatření, lidé musejí za lékařem daleko cestovat a chybí protijed, slyšel Royjan Taylor, ředitel centra Bio-Ken zabývajícího se jedovatými hady, stokrát.
"Není to nakažlivá choroba, a proto to lidé neberou vážně. Ale jděte do kterékoli nemocnice v Africe a zmiňte se o hadích uštknutích: mají s tím zkušenosti. Stejný problém je v Indii," říká.
"Viděli jsme tolik hadích uštknutí, tolik utrpení, lidi, kteří přišli o nohu a jimž se zcela změnil život jen proto, že šlápli na hada," dodává.
Druh hada
Tým Bio-Ken dostal toho dne upozornění, že v okolí sídla centra ve Watamu na keňském pobřeží narazil jeden obyvatel na hada. O několik minut později chytí Royjan a jeho kolegyně Boni hada do kleští a opatrně jej uloží do krabice. Jde o zmiji útočnou, stejný druh jako ta, která uštkla Chepchirchir.
"Byla dobře schovaná pod suchým listí, Teď už aspoň nikoho neuštkne," raduje se Royjan.
Tým Bio-Ken dostává v průměru jeden takový telefonát denně. Je to plod dlouhodobé práce s obyvatelstvem, jejímž cílem je přimět obyvatele, aby se nesnažili hada sami zabít, ale kontaktovali odborníky.
Na keňském pobřeží žijí někteří nejjedovatější hadi na světě, jako je mamba černá a zelená či takzvané plivající kobry, a stejně jako v dalších venkovských a chudých regionech Latinské Ameriky, Afriky nebo Indie představují tito hadi pro veřejné zdravotnictví reálný problém, který byl dlouho ignorován.
Situace se však mění a letošek by se mohl stát zlomovým rokem v prevenci a léčbě hadích uštknutí v zemích s nízkými a středními příjmy. Významný krok byl učiněn v roce 2017, kdy WHO pod tlakem dvacítky zemí a organizací, jako jsou Lékaři bez hranic, zanesla hadí uštknutí na seznam opomíjených tropických chorob.
Aby WHO snížila roční počty obětí, chce zlepšit celý řetězec péče o pacienty. Cílem je do roku 2024 poskytnout subsaharské Africe 500 tisíc dávek účinného protijedu a do roku 2030 zajistit pro celý svět tři miliony dávek.
Významnou součástí programu WHO je také vzdělávání obyvatel, jak nejlépe předcházet riziku, a výchova zdravotníků.
