Nekuřácký den
Je to jako prodávat HIV, říká lékařka o cigaretách

Každý pátý Čech je kuřák a každý pátý kuřák je mladší 18 let. Každý den u nás začne kouřit sto dětí. Ročně Češi vykouří 21 miliard cigaret. Jediná cigareta přitom kuřákovi zkrátí život o pět minut. A ani nekuřáci nejsou v bezpečí - ročně jich na následky pasivního kouření zemřou tři tisíce.

"Nikotin je návykovější než heroin," upozorňuje lékařka a bývalá kuřačka Eva Králíková z Centra léčby závislosti Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Kouření je podle ní původcem třetiny všech nádorů českých pacientů a průměrnému kuřákovi zkracuje život o 15 let. "Dnes už by cigarety ani nešlo uvést na trh, stejně jako nepovolíme, aby nějaký výrobce začal volně prodávat ampulky s virem HIV," řekla on-line deníku TÝDEN.CZ při příležitosti Mezinárodního nekuřáckého dne.

Kouření označujete za epidemii. Lze tedy jeho šíření nějak zabránit?

Jistě, jako u každé epidemie je třeba eliminovat zdroj a cestu, kterou se nemoc šíří. Zdrojem je v případě kouření tabákový průmysl a vektorem šíření jeho marketing.

Jakými kroky lze tedy tabákovému průmyslu "podkopnout nohy"?

Dnes, kdy už je účinek cigarety jasný - je to toxický výrobek, který způsobuje nemoci a úmrtí a stojí kuřáka v průměru 15 let života - byste takový výrobek vůbec nemohla uvést na trh. Ale před sto lety, kdy cigaretová epidemie začala, se to ještě nevědělo. Nemůžeme ale zakázat něco, na čem je závislá podstatná část populace. Kouření se tedy musí postupně "denormalizovat".

Jak by taková "denormalizace" měla vypadat?

To stanovuje Rámcová úmluva o kontrole tabáku, kterou už ratifikovalo 174 zemí, my až letos v létě, což je trapas. Tento protokol nás zavazuje přijmout čtyři opatření a navíc každé dva roky podat zprávu o tom, jak vypadá kontrola tabákového průmyslu nás. A tam platí nepřímá úměra, že čím více korupce, tím menší kontrola. Zrovna nedávno vyšla zpráva o počtu lobbistů za tabákové firmy v Evropském parlamentu, na plný úvazek jich tam pracuje 97. A to je dobrovolné hlášení těch firem, takže ve skutečnosti jich bude několikanásobně více.

K jakým opatřením nás tento protokol zavazuje?

Absolutně nejdůležitější je cena cigaret daná daní. Například na Novém Zélandu plánují, že zdraží krabičku cigaret na 100 dolarů, což je v českých korunách nějakých 1600 korun. U nás jsou cigarety stále příliš levné. Dnes si za průměrný plat koupíte zhruba dvojnásobné množství krabiček nejprodávanější značky než před dvaceti lety. Takže reálná cena je poloviční. Přitom na cenu jsou nejvíce citliví ti, co ještě nejsou závislí, tedy děti a ti, co teprve s kouřením začínají.

Jaká jsou ta další tři opatření v boji proti kouření?

Nekuřácké prostory, a to všechny. U nás bojujeme za ty uzavřené, ale na takovém Novém Zélandu to je naprostá samozřejmost, tam nikoho nenapadne kouřit vevnitř. Tam se vede debata o venkovních prostorách jako jsou ulice, parky, pláže. Takhle to už přes rok funguje v New Yorku. Tam musíte před vstupem do Central Parku cigaretu típnout, protože v parcích se nekouří.

Předpokládám, že úmluva chce i omezit reklamu na tabákové výrobky.

Jistě, požaduje úplný zákaz reklamy a to i v místě prodeje. U nás se většina cigaret prodává v potravinách, takže vy si jdete pro rohlíky a stojíte u pokladny, která je ověšená cigaretami. Vždyť to není normální. Cigarety by se měly prodávat jen v obchodech s licencí, tedy v trafikách. Navíc ani tam by cigarety nejen že neměly mít reklamy, ale ani být vystaveny. V zemích jako je Austrálie, Nový Zéland, Norsko a další jsou uloženy v neprůhledných skříních.

Jaké je to čtvrté opatření, se kterým mezinárodní úmluva počítá?

Jednotné balení. Z toho mají tabákové firmy největší hrůzu. V Austrálii, kde to začne platit už za pár týdnů, dokonce vládu žalovali, že to je zásah do jejich image. Ale přesně o to jde. Jednotné balení vypadá tak, že mu vévodí zdravotní varování s obrázkem, zatímco název cigaret je vyveden pokaždé stejným malým písmem a stejnou barvou úplně dole, takže cigaretové krabičky ztrácejí atraktivitu.

Spousta lidí takové návrhy odmítá jako nepřijatelné zasahování do pravidel volného trhu. Nemělo by kouření být především na rozhodnutí a odpovědnost jedince?

To zcela nepochybně. A právě proto, aby se člověk mohl svobodně rozhodnout, by neměl být od dětství masírován tabákovým průmyslem. V deseti, dvanácti letech, kdy děti začínají kouřit, ještě nemají dostatek znalostí a schopností k nějakému kvalifikovanému rozhodnutí. O tom, že dospělý jedinec by se pro kouření nerozhodl, svědčí fakt, že 8 z 10 kuřáků by radši nekouřilo. Takže oni začnou jako děti, a až dospějí do stadia, kdy budou chtít přestat, zjistí, že to nejde. To je jako bychom povolili, aby nějaký výrobce začal volně prodávat ampulky s virem HIV s tím, že to je na svobodném rozhodnutí jedince.

Čím si vysvětlovat, že počet kuřáků v řadách dětí a mladistvých do 18 let neustále stoupá? Je to chyba rodičů, školy, televize?

Za to můžeme my všichni, protože umožňujeme, aby byli pod vlivem agresivního marketingu. Zajděte si dneska na nějaký rockový koncert a uvidíte, kolik se tam rozdává reklamního materiálu od tabákových firem. Nenápadným způsobem se snaží spojovat tabák se svobodou, štíhlostí, mládím, úspěšností, oblíbeností. Na vině je také absolutní dostupnost cigaret - jsou laciné, k mání na každém rohu.

Vy jste pro to, aby byly léky proti závislosti na nikotinu hrazeny ze zdravotního pojištění. Proč? Neměli by se kuřáci ze své závislosti léčit ze svého?

Léky stojí kolem dvou tisíc měsíčně, užívají se tři až šest měsíců a je spočítané, že společnosti se tato investice několikanásobně vyplatí. Léčba závislosti na nikotinu je jednou z ekonomicky nejvýhodnějších intervencí v medicíně. Rok zachráněného života vyjde mnohokrát levněji než léčba následků kouření. Je to velmi laciné, efektní a jednoduché.