Rada psychologa
Krize v manželství: co dělat, když je partner workoholik

Rovnováha v manželství může být otřesena, jestliže jeden z partnerů věnuje práci příliš mnoho času. Jakým způsobem dosáhnout toho, aby v páru opět zavládla spokojenost a rovnováha? Na to se snaží odpovědět francouzský týdeník L'Express.

Céline pracuje pro velkou agenturu public relations. Na svém postu je teprve několik měsíců, a tak se snaží dokázat, že je ve své pozici oprávněně. Nepočítá hodiny zasvěcené práci. A to do té míry, že ji její manžel, jenž je učitelem, vidí jen o víkendech.

Adrien je inženýr. Jako vyšší kádr ve stavební firmě tráví mnoho času v cizině. "Moje žena už toho má dost a já mám pocit, že neuvidím ani vyrůstat děti," říká.

Takových případů, kdy je manželství ohroženo pracovním přetížením, je mnoho. Šetření institutu Opinion Way z roku 2014 ukázalo, že 29 procent dotázaných soudilo, že práce již poškodila jejich milostný život. Že je práce zdrojem manželských konfliktů, se domnívalo 22 procent a sedm procent uvedlo, že byla příčinou rozchodu. Značná část dotázaných, především zaměstnanci ve vyšších pozicích (34 procent), se svěřila, že není schopna oddělit práci od soukromého života.

První, co je třeba podle psychologa Philippa Laurenta učinit, je odvážit se mluvit o tom s tím, kdo tolik pracuje. Ten samozřejmě musí tato varování vyslechnout.

Takový člověk si totiž často jen těžko uvědomuje, jak je prací zavalen. "Mnozí si myslí, že pracují tak, jak je třeba, zatímco jsou na pokraji vyhoření," říká Laurent. Nesmíme přitom druhého obviňovat, ale spíše hovořit o svých pocitech jako: byl(a) bych rád(a), kdyby ses vracel(a) domů dříve; nemáš moc práce?

Philippe Laurent rovněž radí zavést jakýsi rituál jako vyčlenit si denně pár minut na rozmluvu ve dvou, a to především o tom, co se podařilo. Negativnímu je nutno se vyhýbat. Sandrine a David tento zvyk zavedli už před několika lety. "Vím, že se potřebuje svěřit se vším stresujícím. Já zase mám potřebu mluvit o své práci v nemocnici - jsem zdravotní sestra," říká Sandrine. Pak se k tématu práce už nevracejí, ale mluví o příští dovolené, o dětech.

Konflikty rovněž vycházejí z nevyváženosti. Jestliže jeden z rodičů nepracuje nebo pracuje jen na částečný úvazek, je nutné respektovat práci obou rodičů, tedy i toho, který se stará o děti.

Práci o víkendech je třeba zakázat. V době chytrých telefonů a laptopů to není snadné. Znamená to především nedívat se na poštu týkající se zaměstnání. Zdá se sice, že to nezabere příliš času, ale hrozí, že člověk zabředne do práce a rodinný život zůstane stranou.

Bénédicte, jejíž manžel je workoholik, se vzdala představy, že bude žít s někým, komu stačí 35 hodin práce týdně. S manželem si však vyčlenili jeden večer v týdnu, který patří jen jim.

Někdy je užitečné ptát se na důvody pracovního přetížení, které trvá dlouho. "Někdy ten, kdo pracuje stále přesčas a tráví víkendy u počítače, to dělá proto, aby před něčím utekl. Pak je dobré si ve dvou vyjasnit, proč si není schopen ušetřit čas pro něco jiného než práci," zdůrazňuje Philippe Laurent.

Elise, která nebyla schopná odložit práci ani o dovolené, si nakonec uvědomila, že se vlastně vyhýbá kontaktu se snoubencem. "Když mi dal ultimátum, buď on, nebo práce, pochopila jsem, že ho nemiluji," říká.

Sandra vypráví, jak její manžel, který s prací i spal, nakonec souhlasil s terapií s cílem zjistit, co za tím vězí. "Pozvolna si uvědomoval, že má strach, že přijde o práci jako jeho otec, když byl mladší. Terapie mu hodně pomohla v tom, aby se na věc díval s odstupem, a nepochybně zachránila naše manželství," svěřuje se Sandra.