První ženou v Česku, jíž lékaři transplantovali dělohu, je třicetiletá Jana. Stala se tak také zřejmě teprve třináctou pacientkou na světě, která takový zákrok absolvovala. Dárkyní byla Janina třiapadesátiletá matka Marta. Dva týdny po operaci se obě ženy cítí velmi dobře. Když se o experimentu lékařů z Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) a motolské nemocnice dozvěděly, nezaváhaly ani minutu.
To, že má vrozenou vadu a nikdy nebude moci mít vlastní děti, Jana zjistila v 16 letech. "Tehdy žádné řešení nebylo. Smířila jsem se s tím a vzala to sportovně," říká třicetiletá blondýnka. Později začala uvažovat o adopci. Pořád ale doufala, že moderní medicína přijde s nějakým novým způsobem léčby.
O možnosti transplantace dělohy poprvé slyšela před časem od své tety, která je gynekoložka. Pak už se zapojila do experimentu. "Pro mne je to super možnost, že budu mít konečně se svým mužem vlastní miminko," říká Jana. Dodává, že její manžel se vším souhlasil a podpořil ji.
Experimentální transplantaci mohla podstoupit podle přednosty kliniky transplantační chirurgie IKEM Jiřího Froňka jen mladá a zdravá žena, která má dlouhodobého partnera a touží po dítěti. Oba museli také souhlasit s tím, že se jim případný budoucí potomek narodí po umělém oplodnění. Embrya se nyní odebrala a zamrazila.
Kolotoč příprav trval půl roku. "Vůbec jsem neměla žádné obavy. Všechno jsme s lékaři probírali. Nebylo nic, co bychom nevěděli. Ani jsem se nebála. Všechny udivujeme, jak dobře se cítíme," říká Jana dva týdny po zákroku.
O podstoupení transplantace a dárcovství se dlouho nerozhodovala ani její matka. "Hned jsem věděla, do čeho jdeme. Věděly jsme o všech rizicích," řekla dnes. Lékařům za jejich přístup děkovala. Když svému muži a otci Jany o experimentu řekla, prý jen prohlásil: "Jen blbněte, děvčata".
Zákrok trval podle Froňka asi 16 hodin a byl velmi náročný. V děloze jsou totiž milimetrové cévky. Matku lékaři propustili šestý den po operaci, dceru po deseti dnech. Jana musí nyní užívat léky na potlačení imunity, aby její tělo nový orgán přijalo. Bude je mít zhruba půl roku.
Podle lékařů je transplantace vlastně teprve začátek cesty ke zdravému potomkovi. Pokud nenastanou komplikace, může se nejdřív za devět měsíců začít s pokusem o umělé oplodnění. Pacientky ze Švédska, které se zapojily v letech 2012 a 2013 do vůbec první studie na světě, ho podstoupily nejdřív rok po transplantaci. Ta je navíc podle přednosty kliniky jen dočasná. Po těhotenství a porodu se z těla ženy děloha zas odstraní.
Zastupující přednosta gynekologicko-porodnické kliniky motolské nemocnice Roman Chmel řekl, že se porod u žen s transplantovanou dělohou provádí císařským řezem. Počítá se s tím, že by měly mít jedno dítě. Dvě švédské pacientky ale už uvažují o tom, že by se pokusily pořídit si i druhého potomka.
Podobnou šanci na vlastní dceru či syna by mohlo v Česku dostat v brzké době ještě 20 žen. Experti z IKEM a motolské nemocnice totiž pracují na studii, která má srovnat transplantace dělohy od živých a zemřelých dárkyň. Má také nastavit postup, aby se zákrok mohl v budoucnu případně běžně využívat jako třeba transplantace ledvin či jater.
