Češi vs. rakovina
Na nádory vakcínou? I to je budoucnost onkologie

Téměř půl milionu Čechů trpí rakovinou, každý rok ji lékaři odhalí u 75 tisíc lidí a 30 tisíc pacientů jí podlehne. "Češi nechodí na preventivní prohlídky, bojí se," tvrdí přední český onkolog Luboš Petruželka.

Proč u nás stále umírá tolik lidí na rakovinu? Je česká onkologie pozadu?

V minulosti byla součástí východního bloku a systém kontaktů a možnosti výměny vědeckých informací nebyl tak rozvinutý. Trvá velmi dlouho, než se odtržení napraví. Ukazatelem kvality péče je pětileté přežití. V tomto parametru jsme podle posledního hodnocení "dohnali" vyspělou Evropu - na rozdíl od ostatních zemí bývalého východního bloku. Na druhou stranu u nás existuje pouze jeden institut, který se věnuje výhradně onkologii - Masarykův onkologický ústav v Brně. V Praze podobné zařízení nenajdete. Peníze do výzkumu jsou nutné, nemůžeme to nechat na ostatních zemích. Jde také o to, aby se naši kolegové odcházející do zahraničí měli kam vrátit.

Laikovi by se mohlo zdát, že zatímco některé druhy rakoviny jsou "upřednostňovány", třeba karcinom prsu, o jiných, jako třeba o mozkových nádorech, se moc nemluví...

Svým způsobem je to pravda. Já se například kromě jiného zabývám rakovinou slinivky břišní a to je také "zapomenuté" onemocnění. Když Evropský parlament zkoumal frekvenci, jak často se mluvilo o slinivce břišní a pak o karcinomu prsu, bylo to asi jedna ku dvaceti. Podobné je to i u některých mozkových nádorů. Problém je v tom, že nejsou tak časté a na očích.

Vyléčených sice díky lepším podmínkám přibývá, nových pacientů ovšem také. Proč?

Rakovina je civilizační onemocnění a jejímu vzniku nahrává životní styl - kouříme, nezdravě jíme a málo se pohybujeme. Najít pacienta, který nemá žádný rizikový faktor, je velmi těžké. Další důvod je paradoxní, zlepšuje se totiž lékařská péče o nenádorová onemocnění, jako je léčba kardiologických onemocnění, krevního tlaku, změny lipidů a v důsledku toho se prodlužuje střední délka života. A rakovina je onemocnění vyššího věku. Screening naopak někdy může výskyt nemocí přechodně zvednout, protože odhalí nové, dříve nediagnostikované nemocné.

V čem vynikáme?

Přednosti české onkologie jsou často podceňované. Péče, dostupnost vyšetření a přístup lékařů jsou u nás velmi dobré. Mohu to porovnat s kolegou, který pracuje v Irsku. Ten byl úplně překvapený a prohlásil, že by se čeští pacienti měli podívat, jak to vypadá jinde.

Přestože se úmrtnost na rakovinu v Česku snižuje, stále je vyšší než jinde v Evropě. Praktičtí lékaři navíc potvrzují, že Češi jsou ohledně prevence lajdáci. Může za to strach?

Myslím, že ano. Obecná vlastnost naší kotliny je, že si říkáme "mě se to vůbec týkat nemusí". Například Američané jsou vychováváni v tom, aby si své zdraví hlídali sami. My preventivní prohlídky rádi oddalujeme.

Stoupají smutná čísla i u mladých pacientů?

To naštěstí ne. U dětí jsou počty nádorů stabilizované a u mladších jedinců to zdánlivě vypadá, že statisticky přibývají, ale ten nárůst je menší než u starších.

A co pozvánky na preventivní vyšetření rakoviny, které už vytipovaným lidem chodí rok do schránky. Zabraly?

Data jsou pozitivní. Naše populace ještě pamatuje doby minulé, a když lidé dostanou nějakou obsílku, tak se dostaví. Jakákoli cesta je správná. Za nejvýznamnější považuji screening karcinomu tlustého střeva a konečníku, protože jako jediný dokonce dokáže snížit výskyt nádorů. Mohou se totiž při něm zachytit a odstranit polypy, které předcházejí rakovině.

Setkáváte se s různými tipy karcinomů. Který je podle vás nejzáludnější a nejzáhadnější?

Karcinom slinivky břišní. Operace je podle všeho jediným řešením a operovaných je kolem osmi procent. Problém je v tom, že ani potom ještě nemají záruku vyléčení. Nikdo přesně neví, u kterých nemocných a proč dojde k selhání. Nefunguje ani cílená léčba, protože zmutované geny se plasticky mění v průběhu vývoje nemoci, žádný se proto nedá zacílit. Tahle nemoc nám dělá těžkou hlavu. Cesta není jen v konvenční chemoterapii, ale možná v protinádorových vakcínách, které vzbuzují imunitní odpověď a aplikují se přímo do nádoru.

Které druhy rakoviny jsou statisticky největší zabijáci?

Co se týká výskytu nových onemocnění, u žen je to rakovina prsu, u mužů prostaty. Za obě pohlaví dohromady je na prvním místě rakovina tlustého střeva a konečníku. Výskyt karcinomů plic je u mužů stabilizovaný a mírně klesá, zatímco u žen je to v souvislosti se vzrůstajícími počty mladých kuřaček naopak. Významně stoupají karcinomy prostaty, částečně kvůli lepší diagnostice. Ukazuje se, že u mužů ve věku osmdesáti let a výše je až osmdesátiprocentní výskyt alespoň mikroskopického karcinomu prostaty. Ale ten jim nemusí klinicky vadit. Nedobrou zprávou je nárůst karcinomů slinivky břišní, močového měchýře a pokročilých stadií karcinomů tlustého střeva a konečníku. Nejhorší léčebné výsledky jsou u zmíněných karcinomů slinivky břišní a mozkových nádorů typu multiformního glioblastomu.

A málokdo také ví, že jsme první na světě ve výskytu zhoubných nádorů ledvin...

Ano, zatím jsme ale vůbec nedokázali tenhle jev objasnit. Není to tak častá diagnóza, ale vyčníváme v ní. Dříve se to vysvětlovalo nadužíváním určitých analgetik, ale ta už se neberou a stále jsme na stejných číslech.

Když pacientovi sdělíte nešťastnou diagnózu, chce znát své vyhlídky?

Komunikace s pacientem je nesmírné umění. Sdělování diagnózy se samozřejmě v poslední době změnilo, pacienti ji chtějí vědět a nic se před nimi neskrývá. Ovšem s prognózou je to obtížné. Jednak je to statistický údaj a ohraničit někomu prognózu nikdo nedokáže, navíc poznáte, když to pacient nechce slyšet. Obecně převažují ti, kteří prognózu nechtějí vědět. Nebo ji spíše vědí, ale nechtějí o tom mluvit.

Existují případy lidí, kteří raději zvolili alternativní léčbu a zemřeli. Přibývá jich?

Naopak to vypadá, že jich ubývá. Nebo už jsme je nikdy neviděli... Řada pacientů dochází na alternativní léčbu, ale kombinují ji s tou konvenční. Šarlatány není možné nijak postihnout, v podstatě nemají žádnou zodpovědnost. Také jsem viděl několik pacientek, které na to doplatily, a je zajímavé, že ony "léčitele" neobviňovaly. Stále populárnější je vyhledávání pomoci u bylinkářů. Hlavně, když to neškodí.

V Praze nedávno pod vaším vedením proběhla konference PragueONCO, jejímž tématem bylo začlenění české onkologie do světového kontextu. Daří se to?

Česká onkologie je svými výsledky srovnatelná se světem, ale více by se měla zviditelnit na poli klinicko-výzkumných aktivit a více představovat své výsledky v zahraničí. Již šesté pražské mezioborové onkologické kolokvium s účastí řady světových odborníků tento záměr rozhodně splnilo.

Onkologie za poslední léta zaznamenala obrovský skok. Co je podle vás v oboru v současné době největší výzva?

Biotechnologie - příprava rekombinantních léků na míru. Cílená léčba se u některých nádorů stala na přelomu tisíciletí klinickou realitou. Problém je v tom, že jsme sice schopni přečíst genom (je to čím dál lacinější), ale neumíme všechny nalezené abnormality klíčové pro rozvoj nádoru správně vysvětlit. Ve Státech si můžete nechat vyšetřit genový profil zhruba za pět tisíc dolarů, ale nikdo zatím přesně neví, jak všechny nalezené změny správně klinicky využít. Až to vědět budeme, bude to skvělé. U některých nádorů je to ještě hudba daleké budoucnosti.

A co technologie? Už se používá lineární urychlovač a další vyspělé přístroje...

Technologie na ozařování už se dostávají do maxima. Zajímavé jsou ale robotické operační přístupy. To je krok kupředu zejména v šetrnosti a bezpečnosti vybraných operací. Ve vztahu k inovativním biotechnologiím je po období skepse onkology vnímána jako znovu nalezená a perspektivní léčebná disciplína protinádorová imunoterapie. Mezi nové přístupy patří také protinádorové vakcíny, průlomem jsou i takzvané monoklonální protilátky, které umožňují nasměrování imunitní reakce proti buňkám nádoru.

Prof. Luboš Petruželka (62)

Je považován za jednoho z největších odborníků na onkologická onemocnění v ČR. Vystudoval medicínu na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2001 působí jako přednosta Onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, později též Ústavu radiační onkologie Nemocnice Na Bulovce a Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Absolvoval šest zahraničních stáží, je členem několika odborných společností a vědeckých rad. Spolu s manželkou, která je výtvarnice, mají dvě dcery. Býval basketbalistou, nyní se věnuje tenisu.