Unikátní evropský výzkum přinesl lékařům zabývajícím se léčbou rakoviny prsu, prostaty a vaječníků novou zbraň. Předním výzkumným ústavům se podařilo přesněji identifikovat genetické uspořádání a jeho chyby, které vedou k rozvoji rakovinného bujení. Poprvé v historii tak mají lékaři k dispozici téměř kompletní obrázek toho, co se musí v těle pokazit, než vznikne nádor.
V podstatě se jedná o takové "genetické přeřeknutí". DNA každého člověka se vyznačuje tím, že se skládá z různě poskládaných druhů nukleotidů. Každý nukleotid je pro přehlednost označen písmenkem (A, T, G a C). Různé poskládání těchto "písmenek" má za následek to, že jsme každý jiný, ale také to, že jsme náchylnější k některým druhům chorob.
Evropským vědcům pod vedení odborníků z Karolinska Institutet se nyní podařilo zjistit, jaká záměna nukleotidových písmenek vede k tomu, že se lidem začne tvořit nádor v prsu, na prostatě či v okolí vaječníků. Doposud totiž lékaři věděli jen o pár změnách na DNA, které k těmto rozšířeným zdravotním problémům vedou.
Zdravotní puzzle
Jak uvádí rozsáhlá studie publikovaná v časopisu Nature Genetics, je to poprvé, kdy lékaři drží v rukou téměř kompletní obrázek toho, jak rakovina v těle vzniká. Zatím onkologové dokázali rozlišit kolem dvaceti možných kombinací nukleotidů vedoucí k rakovině prsu, nyní se k nim přidalo dalších 49 možností. Podobně je na tom také rakovina prostaty, kterou může zapříčinit až 79 kombinací nukleotidových písmenek.
Nezáleží totiž jen na tom, z kolika písmenek se DNA skládá, ale zejména, jak jdou tyto písmenka za sebou. Některé variace totiž genetickému "přeřeknutí" nahrávají a ulehčují ho. Toto poznání by mohlo lékařům ukázat, kdo patří do ohrožené skupiny.
"Jsme skutečně na cestě k vynalezení testů, které by nám mohly pomoci s onkologickým screeningem a mohly by vést k nové léčbě," tvrdí jeden ze spoluautorů rozsáhlého evropského projektu Doug Easton z University of Cambridge.
Právě včasný záchyt pacientů je podle ředitele Masarykova onkologického ústavu v Brně Jiřího Vorlíčka oblast, na kterou by se měla veřejnost i odborníci zaměřit. Jen v Česku přichází každý druhý pacient v pozdním stadiu nemoci, kdy má menší naději na vyléčení. "Přitom onkologické poznatky slouží všem. Neexistuje jediný obor, který s onkologií nemá nic společného," tvrdí Vorlíček.
