Potenciál pupečníkové krve v moderní medicíně

Molekulární genetička a odborná konzultantka Cord Blood Centre Dominika Valent Raffajová se zabývá dědičnými nemocemi a léčbou pomocí pupečníkové krve, která zajišťuje výměnu živin a kyslíku mezi matkou a plodem. Pupečníková krev obsahuje různé typy kmenových buněk, které mají léčivý potenciál jak v dětství, tak i v dospělosti. Pupečníková krev dnes už neléčí jen pacienty s leukémií nebo onkopacienty, ale dokáže zlepšit život i epileptikům nebo lidem po mozkové obrně.

• Proč se rozhodnout pro odběr pupečníkové krve
Porod je jedinou příležitostí, kdy lze odebrat perinatální tkáně - pupečníkovou krev, pupečníkovou tkáň a placentu. Kmenové buňky v perinatálních tkáních jsou velmi mladé, a nejsou ovlivněny tím, čím člověk během života prochází. Buňky z pupečníkové krve nebo z pupečníkové a placentární tkáně nejsou postiženy žádnými takovými nemocemi nebo celým lidským životem, protože se jedná o buňky novorozence, které vznikly pouze při početí. Jejich síla je obrovská. Pupečníková krev je nyní jedním ze standardních zdrojů při léčbě transplantací krvetvorných kmenových buněk (známější jako transplantace kostní dřeně). Používá se například při onkologických a hematologických onemocněních, jako jsou leukémie, lymfomy, některé typy solidních nádorů a anémie, některé poruchy imunity nebo metabolická onemocnění. Jedná se téměř o 100 onemocnění. Používá se také pro regenerační účely. V současnosti probíhá téměř 1000 klinických studií, které zkoumají potenciál pupečníkové krve, tkáně pupečníku a placenty. Léčba mnoha dalších onemocnění může být v budoucnu založena právě na nich. Výzkum a pokroky v léčbě pomocí pupečníkové krve stále pokračují. Pravděpodobnost použití vlastní pupečníkové krve je určena počtem transplantací hematopoetických buněk, které jsou prováděny. Pupečníková krev byla použita více než 60 000krát. Pravděpodobnost transplantace vlastních (autologních) krvetvorných buněk během života je 1:400. Tento výpočet provedli američtí vědci na základě výskytu jednotlivých nemocí a četnosti jejich trans-rostlin. Ve věku 20 let je tato pravděpodobnost 1:5000.
Kmenové buňky a jejich potenciál
Kmenové buňky mají klíčové vlastnosti, které z nich činí ideální kandidáty pro buněčnou terapii. Z jedné kmenové buňky můžeme extrahovat různé typy buněk, a proto nejsme omezeni na konkrétní oblast diagnóz. Velký význam má skutečnost, že při porodu neinvazivně získáváme co nejmladší, eticky dostupné buňky, které díky svému původu mají mezi kmenovými buňkami specifické vlastnosti. I v případě budoucích terapií je důležité mít kvalitní "startovní" materiál, a to kmenové buňky z perinatálních tkání.

Ukládání, skladování a životnost kmenových buněk
Odběr pupečníkové krve, pupečníkové tkáně a placenty probíhá na porodním sále bezprostředně po narození dítěte. Kolekce je zcela bezpečná a bezbolestná jak pro novorozence, tak pro matku. Novorozenec je již během odběru v péči pediatra nebo zdravotní sestry. Zpracovaná pupečníková krev je skladována a neustále sledována ve speciálních biologických nádobách v tekutém dusíku při teplotě cca -180 °C. Vše je kontrolováno monitorovacím systémem. Skladování probíhá podle předepsaných standardních postupů. Za těchto podmínek může být skladováno několik desítek až stovek let, aniž by to ovlivnilo kvalitu. Takto uložené tkáně nemají datum vypršení platnosti. Proto je jeho použití v léčbě možné kdykoli během života dítěte - v dětství i v dospělosti.

Náklady spojené s odběrem a uchováváním pupečníkové krvi
Ani v ČR, ani ve světě nejsou autologní odběry pupečníkové krve (samo odběry) obvykle hrazeny pojišťovnami. Důležité však je, že v ČR je díky programu indikovaných odběrů krve možné získat odběr pupečníkové krve zdarma, pokud je v rodině starší sourozenec, který trpí onemocněním, které je léčitelné transplantací krvetvorných kmenových buněk. Vlastní transplantace krvetvorných kmenových buněk (např. i z pupečníkové krve) je hrazena z veřejného pojištění.

Využití pupečníkové krve
Perinatální tkáně dnes můžeme využít u mnoha nemocí - zejména u hematoonkologických onemocnění, například leukémií, lymfomů nebo anémií, na druhou stranu probíhá řada klinických studií nejen pro použití pupečníkové krve, ale i tkání. Buňky odvozené z placentární tkáně mají obrovský potenciál u široké škály onemocnění, jako je mozková obrna, mrtvice, autoimunitní onemocnění, roztroušená skleróza nebo Crohnova choroba, ale také kardiovaskulární, metabolická nebo gynekologická onemocnění. Kromě toho je jejich použití možné v regenerativní medicíně, například při poruchách míchy nebo po mrtvici a mozkové obrně. Při skladování buněk v rodinné bance má dítě nebo jeho rodina přístup k těmto buňkám. Díky jedinečným imunologickým vlastnostem, které mají placentární buňky, mohou být také použity rozšířenou rodinou. Pokud je nutná transplantace krvetvorných kmenových buněk, je důležité mít co nejvyšší genetickou shodu v tzv. HLA znacích. U sourozenců je 25% šance, že budou úplně stejní a 50% šance, že budou z poloviny stejní, což je důvod, proč se často provádějí transplantace pupečníkové krve od sourozence.

Případ, kdy uložená pupečníková krev skutečně pomáhá
V Česku je znám případ Honzíka, který nešťastnou náhodou spadl do jezírka, načež se nad ním bohužel hladina na několik mžiků uzavřela. O jeho příběhu se hodně píše v médiích. https://cordbloodcenter.cz/lecba-pupecnikovou-krvi-v-cechach-pri-poskozeni-mozku-maleho-honziku/

Potenciál odběru pupečníkové krve. Aktuální trendy a pokroky v moderní medicíně
V posledních letech se do popředí dostává výzkum využití pupečníkové krve v oblasti regenerativní medicíny, zejména v léčbě neurologických onemocnění. Probíhají desítky klinických studií, které mají ověřit jeho potenciál při léčbě onemocnění, jako je dětská mozková obrna, hypoxické poškození mozku nebo poranění míchy. Pupečníková krev se také ukazuje jako vhodná terapie pro léčbu pacientů s cévní mozkovou příhodou. Kmenové buňky z pupečníkové krve mají také potenciál regenerovat poškozenou srdeční tkáň po infarktu myokardu, což je jedna z nejčastějších příčin úmrtí u dospělých. Velký potenciál má také konzervace placentární tkáně, která je nejslibnějším zdrojem buněk pro použití v buněčné terapie.