Trápí vás už delší dobu nechuť k práci a postrádáte motivaci? Možná máte nakročeno k syndromu vyhoření. Jak poznat, že potřebujete pauzu nebo zásadní změnu?
"Jednu dobu jsem dávala do práce hrozně moc energie a nikdo mě za to neocenil. Po nějaké době jsem podlehla dojmu, že ať dělám, co dělám, je to zbytečné, že to k ničemu není a nikdo si toho neváží. Přestala jsem vidět ve své práci smysl, cestou do kanceláře jsem měla křeče v žaludku, neměla jsem chuť k jídlu, chtělo se mi spát, ale často jsme se budila. Fungovala jsem dál a dostala jsem mononukleózu," popisuje vlastní zkušenosti Gabriela Teissing, CEO společnosti Creative Dock, která se zabývá zakázkovým vývojem digitálních produktů a společností.
Jak to tehdy vyřešila? Rozhodla se poslouchat výstražné signály, které jí vlastní tělo dávalo, a odhodlala se ke změně. "Bylo to náročné období. Pak jsem konečně udělala rozhodnutí změnit práci. Nebylo to jednoduché, ale pomohlo mi to moc. Dnes si dávám pozor na svoje dojmy, snažím se dívat se na práci podle toho, jaký má dopad, jestli nás výsledek posouvá o kousek dál, a ne jestli si mé snahy moji nadřízení nebo kolegové všimli. Je to pro mě stále boj, ale už jsem v tom mnohem lepší. A kdybych byla nemoci nebo depresi nebo čemukoliv podobnému opět nablízku, nebudu čekat a udělám znovu razantní změnu. Zdraví je moc důležité," dodává úspěšná manažerka.
Kdy je čas na změnu
Zároveň je důležité umět rozpoznat, kdy je opravdu čas na změnu, a kdy jde jen o přeháňku, po níž se zase vyjasní. Totiž neměli byste dávat výpověď a chtít překopat celý svůj život hned, jak vás někdo jen trochu rozčílí, nebo se vám v práci něco nepovede. Netrapte se příliš dlouho, ale zároveň tomu rozhodnutí vždycky nechte nějaký čas, aby mohlo uzrát. Abyste o něm byli přesvědčení a nejednali jen pod vlivem emocí.
"Podle mě člověk uvnitř cítí, kdy už je toho dost. Jde jen o to, naslouchat a udělat ten krok. Já za sebe uvažuji o odchodu z práce, když je práce příliš jednotvárná a já to nedokážu změnit, nebo když je mi cestou do práce zle z představy, že tam zase musím. Nebo když se nudím, počítám minuty, aby to už skončilo, a nebo když mám stres ze šéfa, že na mě bude křičet," říká Gabriela Teissing.
Motivace? Chvála i zpětná vazba
Přestože Gabriela říká, že se naučila nedělat si nic z toho, když ostatní její práci nechválí, jako šéfka moc dobře ví, jak je důležité lidi ve svém týmu oceňovat a děkovat jim za jejich nasazení: "Jsem přesvědčená, že když uděláme dobrou práci, všichni potřebujeme slyšet, že je to skvělé, že jsme šikovní a to jednoduché kouzelné slovo 'děkuji'. Ale také potřebujeme slyšet, že jsme něco udělali špatně a co jiného se od nás očekává. Mně osobně dělá práce s lidmi velkou radost, protože vidím pokroky v tom, jak jsme sladění a mám velkou radost, když vidím rozjasněné tváře, když se nám něco povede a děkujeme si. Když tohle šéf nedokáže, tak je to šéf na baterky a je potřeba si o zpětnou vazbu říct. Když to nezabere, tak prostě opusťte loď a přesuňte se jinam."
Ve firmě Creative Dock, kde Gabriela Teissing působí jako provozní ředitelka, funguje obecně platné odměňovací schéma a systém hodnocení. Přesto by ale neměl chybět individuální přístup: "Na každého, s kým pracuji, se dívám jako na osobnost a snažím se pochopit, proč zrovna tenhle člověk pracuje takhle a čeho chce dosáhnout, co je jeho hnací motor, a podle toho nastavit i motivaci. Každý jsme trochu jiný. Když nám daný člověk zapadá do firemní kultury Creative Dock a přinese do týmu velkou hodnotu, tak se jím zabýváme a umíme se přizpůsobit. Někomu jde hlavně o zajímavou práci, někdo potřebuje více volnosti, někdo chce být slavný a někdo považuje za úspěch hodně peněz na bankovním účtu. Myslím, že generalizovat možnosti motivace ve firmě není dobrý nápad," upozorňuje.
Zásadní je správný leadership
Váš šéf by vás měl inspirovat a rozvíjet. I v tom by měl ke každému přistupovat individuálně a být si vědom silných stránek každého člena týmu. Podle Gabriely Teissing je také důležité, aby člověk dostal od svého vedení volnost: "Nicméně na začátku si vzájemně vyjasníme naše očekávání, abychom pak nebyli zklamaní, a následně se sladíme, co chceme společně dokázat a jak by to mělo vypadat. Potom se pravidelně potkáváme a vyhodnocujeme, jak po cestě k našemu cíli kráčíme. Mám největší radost, když jen poslouchám a jsem nadšená, že to někdo vymyslel nebo udělal tak, že já bych to nesvedla."
Jak se také říká, dobrý šéf je ochotný obklopit se lidmi, kteří jsou v některých ohledech schopnější, a mohou se tak skvěle doplňovat. "Jsem tam pokaždé, když se neví kudy kam, abych pomohla a dělám rozhodnutí, která jsou tak velká, že je musím udělat já. Také dělám pořádek, když je třeba. Takže když to shrnu, věřím v samostatnost a schopnost vlastnit oblast nebo projekt. Moje role je vedoucí a zároveň podpůrná. Takový leadership mě baví a protože se mnou pracuje docela dost lidí, tak to vypadá to, že je to baví také," uzavírá Gabriela.
