Krvavé slzy, smrtící sexuální vzrušivost nebo pocit, že už jste dávno mrtví. Každoročně do seznamu oficiálně uznaných chorob přibývají další, stále zvláštnější.
Naprostá většina zdravotních obtíží, s nimiž pacienti navštěvují lékaře, spadá do už existující a uznávané klasifikace chorob. Přesto se čas od času najde neduh nebo potíž, která se do tabulek jednoduše nevejde. A když se pacientů s jedním takovým unikátem sejde dostatečný počet, je na čase obohatit seznam o novou položku.
1. Haemolacria - Krvavé slzy
Krvavé slzy až doposud vzrušovaly hlavně nábožensky založené lidi. Bez krvácejících Madon by přehlídka zázraků nebyla nikdy kompletní. Oftalmologové ale přišli s teorií, podle které pláčou krvavé slzy některé ženy v souvislosti s menstruačním cyklem. Loni v říjnu byla tato teorie potvrzena u indické ženy jménem Rašída Chattún.
2. PSAS - Příliš vzrušující syndrom
Od roku 2001 zná lékařský svět diagnózu známou pod zkratkou PSAS, neboli persistent sexual arouse syndrom. "Když mi někdo vrazí do lokte, omdlím. Když jdu na toaletu, tak moje tělo reaguje. Trochu mám ze sebe strach," citoval tehdy ženu postiženou syndromem japonský společenský týdeník Shukan Post.
"Když jsem jednoho dne nastoupila do vlaku, cítila jsem, jak se mi krev hrne do určité části těla. Cítila jsem se tak dobře, že jsem málem zasténala. Bylo to úplně vražedné, když se všichni hrnuli do vagonu," svěřila se jiná. "Dokonce i vibrace mého mobilního telefonu stačí na to, aby mě odrovnala," uvedla další postižená. Orgasmů může být několik za den i za hodinu, jedna žena dokonce hovořila o 300 vyvrcholeních za jediný den.
Syndrom trvalého sexuálního vzrušení je dokumentován jako nervová porucha, která navzdory laickému očekávání může vést k těžkým depresím až sebevraždě. Vnucené vyvrcholení vyvolané vnějšími vlivy není dáno sexuálním vzrušením či jen myšlením na sex a podle lékaře jedné tokijské kliniky Hidea Jamanaky může toto postižení být zničující.
Americká výzkumnice Sandra Leiblumová uvádí, že postiženy bývají často ženy po menopauze ve věku 40 až 50 let, které podstoupily hormonální léčbu.
3. Neznají strach
Od roku 2010 existuje diagnóza, která byla až do té doby spíše pohádkovou záležitostí. Jde o neschopnost pociťovat strach. Poprvé o ní referoval časopis Current Biology v souvislosti se ženou, kterou známe jen pod iniciálami S. M. Lékaři jí promítali hororové filmy, nechali ji opuštěnou ve strašidelném domě, ukazovali jí hady a pavouky - a na jejích emocích to nenechalo jakékoli stopy. Výkyv, kterému říkáme strach, se prostě nedostavil.
Podle neurologů jde o následky onemocnění v pleně mozkové. Léčba zatím není známa, ale předpokládá se, že pokud by v jejím hledání došlo k průlomu, znamenalo by to velký posun třeba v terapii posttraumatických stresových poruch.
CELÝ ČLÁNEK SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI
