Boj s rakovinou
Teenagerům s rakovinou hrozí izolace a osamělost
26.03.2010 09:00 Původní zpráva
Rakovina. Slyšet u lékaře onkologickou diagnózu je zničující pro lidi všech věkových skupin. Ale pro náctileté a mladé dospělé může léčba rakoviny znamenat ještě mnohem větší osamělost a izolaci než pro ostatní, ukázal kanadský workshop. O jeho závěrech informoval americký webový magazín ParentDish.
"V dětských nemocnicích jsou teenageři obklopení malými dětmi. Puberťák na rozdíl od čtyřletého dítěte tuší, že ho čeká bolest, tuší, že by mohl i zemřít, ale nemá vrstevníky, se kterými by svou nemoc na dětském oddělení sdílel," říká Mary Lye, mluvčí kanadské Nadace pro dětské onkologické pacienty. "A když už jim bylo osmnáct, tak mladé lidi automaticky pošlou mezi třeba osmdesátileté, kteří opravdu umírají. To je velmi, velmi traumatické," dodává Lye.
Teenageři nepasují ani k dětem, ani k dospělým
V Torontu se minulý týden sešli na konferenci dospívající a mladí pacienti s rakovinou a starší pacienti, kteří ji v tomto věku prodělali, spolu s onkologickými specialisty. Dospěli k tomu, že zdravotnický systém nebere příliš ohledy na lidi mezi 13. a 20. rokem. V nemocnici neleží mezi svými vrstevníky, doma pak bývají v celodenní péči svých rodičů, a to ve věku, kdy by s nimi nejradši trávili času co nejméně.
Nynější mluvčí nadace Mary Lye má vlastní zkušenost, která ji k práci s mladými onkologickými pacienty dovedla. Její dcera Harriet v patnácti onemocněla akutní leukémií. Ležela pak v dětské nemocnici v Torontu osm měsíců, prodělala několik velkých chemoterapií.
Malé postele, malí spolubydlící
"Ten věk od 13 do 18 je ošidný, třeba už jen postele jsou moc malé... Ale mnohem větší problémy plynou z izolace od vrstevníků," míní Lye. "Navíc lékaři také před vaším teenagerem často rovnou říkají věci, které byste s nimi nejdříve rádi probrali o samotě, než je budete šetrně tlumočit svým dětem. Je to opravdu těžké. Tříleté dítě vůbec nerozumí tomu, jaké procedury musí absolvovat, co ho čeká, patnáctiletý má větší strach. Je to šílené," dodává maminka Harriet.
Přemýšlela tehdy, jak svou dcerku povzbudit. Našla jí přes Nadaci dětí nemocných rakovinou vrstevnici, která podobnou nemoc prodělala a úspěšně se z ní dostala.
Haló, tady Sarah
"Jednoho dne zavolala. Haló, je tam Harriet? Tady Sarah," líčí máma první telefonát. "I kdyby už neřekla vůbec nic, tak to znamenalo hodně, věděla jsem, že tahle dívka přežila nemoc, kterou má naše dcera, byla to pro nás velká naděje," vzpomíná. Dívky se skamarádili. A Harriet se nakonec ze své nemoci dostala.
Když se pak Harrriet z nemoci dostala, její matka založila program v nadaci, aby se děti s podobnými diagnózami mohly najít. Síť Teen connector je web pro náctileté s rakovinou.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.